Dodnes není mezi historiky zcela jasno, proč si kdysi nejmocnější země světa – tehdejší Říše středu, dnešní Čína – nechtěla podmanit okolní svět, přestože bohatě disponovala prostředky, lidskou silou i technologiemi, aby to dokázala dávno před Evropany. S vysvětlením přichází přední světový ekonom, držitel Nobelovy ceny, Angus Deaton. Je to podle něj otázka volného obchodu, přesněji řečeno to, jak moc „volný“ by měl být.
Zemi, kterou dnes známe pod názvem Čínská lidová republika, je nejstarší sjednocená a kontinuálně fungující civilizace na světě – starší než Evropa, která se ke svému sjednocení dopracovávala daleko později. Už v sedmém století za vlády dynastie Tchang (Tang) měla Čína lodě a znalosti navigace, jež by jí mohly otevřít cestu k prozkoumání západní polokoule i Austrálie a Nového Zélandu. Nástupnická dynastie Sung (song) již byla natolik vyspělá, že se svými tisícovkami obchodních lodí brázdila bez problémů vody jihovýchodní Asie a námořní obchod byl pro ni tak důležitý, že si za své jižní hlavní město zvolila přístav Chang-čou (Hangzhou) – přitom všechna jiná hlavní města Číny předtím i potom měla svá hlavní sídla v bezpečí pevniny daleko od mořských břehů, viz současné hlavní „Severní město“, tedy Peking (Beijing).
V 15. století, kdy se Evropa teprve nerozhodně chystala k velkým zámořským objevům, disponovala Čína největší námořní flotilou světa. Pro srovnání – dnes má americké námořnictvo 415 lodí, čínské 714 a severokorejské (údajně) 967. Ano, jde o lodě vojenské – takže abychom srovnávali srovnatelné, s obchodními loděmi jdou počty do tisíců. Ale Čína měla už tehdy všech lodí bezmála tři a půl tisíce, z dvou třetin právě obchodních. A mnohé z nich byly daleko lépe vybavené a technologicky vyspělejší než ty tehdy nejmodernější evropské – a svou velikostí je předčily až pětkrát!
Nákres dobové čínské obchodní lodi
Jenomže do roku 1525 se většina tehdejší čínské „národní flotily“, která měla na to obeplout celý svět, ocitla v troskách – buďto byla cíleně zapálena nebo zanechána na vodě bez údržby, až sama podlehla živlům. Stalo se tak kvůli nové politice další čínské dynastie Ming, která se uzavřela před okolním světem a uvrhla zemi do minimálně dvousetleté recese.
Asi jen málo lidí v Evropě si na přelomu středověku a novověku uvědomovalo ekonomickou i technologickou sílu tehdy tak vzdálené Číny. Její tehdejší flotila tzv. „lodí pokladů“ se mohla chlubit plavidly až 120 metrů dlouhými – přičemž Kolumbova Santa María měla podle odhadů délku jen 19 až 36 metrů. A ani svým vybavením a konstrukcí se těm čínským nemohla tehdy vůbec rovnat – jeden z dobových popisů hovoří o plavidlech s mnoha palubními patry, s až devíti stěžni a dvanácti plachtami, prostornými kajutami s luxusním vybavením a kapacitou pro 1500 členů osádky. Během cest vyplouvalo i několik set takovýchto lodí pohromadě v jednom šiku.
Mapa pravidelných čínských obchodních cest v 15. století
Číňané tehdy, například pod velením slavného mořeplavce jménem Čeng Che (Zheng He – čínský admirál a diplomat, pohlavím eunuch a náboženstvím muslim), konali pravidelné cesty po zemích jihovýchodní Asie, Indie, Arabského poloostrova a východní Afriky. Měli ‚nakročeno‘ k tomu ovládnout když už ne vojensky, tak rozhodně obchodně celý svět. Ale to se nestalo. V 70. letech 15. století se vláda rozhodla zničit všechny záznamy o Čengových cestách a zakázat všechny plavby směrem na západ. Vysvětlení, proč k tomu došlo, je hned několik.
Zaprvé – útoky Mongolů z vnitrozemí poutaly lidské síly, které bylo třeba přesunout z obsluhy lodí do pěchoty a jízdy. Za druhé – náklady na udržování námořní flotily byly větší, než kolik vynesly obchodní mise. A za třetí, což je možná nejpravděpodobnější, jakkoli neuvěřitelně to může znít – flotila byla zničena za účelem efektivní kontroly zahraničního obchodu a ochrany tradiční vládnoucí vrstvy.
S touto teorií přišel nedávno Angus Deaton, laureát Nobelovy ceny za ekonomii. Podle něj bylo čínské námořnictvo obětováno, aby zabránilo nekontrolovanému vzestupu nově se rodivší bohaté třídy obchodníků. Ta totiž hrozila svými penězi a mocí, které nabývala právě díky svým zahraničním obchodům, svrhnout tradiční panovnickou dynastii, jež svou sílu odvozovala od tzv. mandátu nebes, ale opírat a udržovat ji mohla právě jen pomocí vlastnictví dostatku finančního oběživa.
Čínské námořní úspěchy tehdejší éry se dostaly i na současné poštovní známky
Zřejmě právě proto se průmyslová revoluce a následný překotný vývoj v oblasti ekonomiky, technologií a politiky odehrály poprvé v Evropě, a ne v Číně, která dohnala „západní svět“ teprve v posledních dekádách, třebaže politicky zůstala vězet v dobách císařských, upgradovaných komunistickou totalitní doktrínou.
Když se ovšem dnes podíváme na čerstvé snahy amerického prezidenta o vyvolání ochodní války (nejen) s Čínou, nejde o cosi podobného, jako bylo kdysi zničení legendární „flotily pokladů“? Nejsme dnes svědky situace, kdy se jistá malá část společnosti stává extrémné bohatá, a aby si své bohatství udržela, snaží se zabezpečit si politickou ochranu před cizí konkurencí? Sám Angus Deaton to vidí jako na první pohled ne až tak nerozumnou, ale přeci jen poněkud přehnanou analogii. Svět se od té doby značne proměnil, zkrátily se vzdálenosti a zrychlila komunikace, a současné problémy leží podle něj spíše v rozvírajících se nůžkách sociální a finanční nerovnosti. Srovnávání aktuálních Trumpových protekcionistických snah s těmi, které kdysi zaváděli panovníci dynastie Ming, komentuje takto: „Dnes je sám globální obchod velký oceán, z něhož nejde uniknout, i když byste se o to podobně jako kdysi Číňané v 15. století sebevíc snažili. Ironické je, že oni sami dnes naopak žádají, aby v něm všechny cesty zůstaly otevřené.“
Radek Kovanda
A zde se ještě podívejte na tohle dechberoucí video – Čína se mění tak dramaticky, jak si to v Česku nedovedeme ani představit.
