Existuje hned několik poznámek, které všichni občas máme na jazyku, ale měli bychom se naučit je spolknout a do budoucna je dostat z hlavy úplně. Po jejich vyslovení na pracovišti jsme za trouby, i když takzvaně uhodíme hřebíček na hlavičku.
Nejhorší je, že je už nikdy nemůžeme vzít zpátky. A to nemáme na mysli takové přešlapy, jako jsou rasové vtípky, politicky nekorektní faux-pas nebo šovinistické poznámky. To totiž nejsou jediné způsoby, jak ze sebe udělat úplná hovada. Přečtěte si tohle krátké jedenáctero.
Jsou to často jen malé, docela nevinné poznámky, které z nás však učiní nekompetentní a nejisté slabochy. A právě tyhle věty způsobují ty největší škody. Nezáleží na tom, jak jsme talentovaní nebo čeho jsme dosáhli, zkrátka existují jisté fráze, po jejichž vyslovení nás lidé už navždy uvidí v negativním světle. Kolik z těchto „zabijáků kariéry“ jste v kanclu slyšeli v poslední době?
1. „Žádný problém.“
Pokud vás někdo o něco žádá, nebo vám za něco děkuje, a vy mu odvětíte, že to nebyl žádný problém, naznačujete, že jeho požadavek problémem být mohl. V lidech to zkrátka může vyvolávat pocit, že vás využili nebo vám něco vnutili. Vy ale přece chcete, aby si lidé mysleli, že jste rádi, že jste jim mohli pomoci. Řekněte místo toho „Bylo mi potěšením.“ nebo „Rád se o to postarám.“ Je to jen malý krůček v komunikaci, ale má na lidi velký vliv. Samozřejmě pozitivní.
2. „Není to moje chyba.“
Nikdy se nevyplácí házet na kohokoliv vinu. Buďte zodpovědní. Pokud, byť jen z malé částí, můžete za to, co se nepovedlo, přiznejte to. Pokud ne, nabídněte objektivní, věcné vysvětlení toho, co se stalo. Držte se faktů a nechte svého šéfa a kolegy udělat si vlastní závěr o tom, kdo je vinen. V okamžiku, kdy začnete ukazovat prstem na ostatní, lidé vás začnou vnímat jako někoho, kdo neumí převzít odpovědnost za své činy. To ostatní znervózňuje. Někteří se budou vyhýbat práci s vámi, jiní na vás ukážou prstem hned, jak se něco pokazí.
3. „Bude to trvat jen minutku.“
Když řeknete, že něco bude trvat jen minutku, snižujete svoje vlastní schopnosti a navozujete dojem, že své úkoly plníte ve spěchu. Pokud zadanou práci opravdu nedokončíte během 60 vteřin, nebojte se říct, že to nebude trvat dlouho, ale snažte se, aby to neznělo tak, že daný úkol může být hotový mnohem rychleji, než je to opravdu možné.
4. „Vždycky se to dělalo takhle.“
K technologickým změnám dochází tak často, že dokonce i půl roku starý proces může být zastaralý. Když řeknete, že se to vždycky dělalo takhle, jen působíte jako lenoch, který se nechce podřídit změnám. Také by ale mohlo vašeho šéfa napadnout, proč jste vlastně se změnou nepřišel vy sám. Pokud zpravidla děláte věci tak, jak se dělaly vždycky, skoro určitě existuje lepší způsob.
5. „Myslím…/ Tohle je možná hloupý nápad…/ Zeptám se tě na hloupou otázku.“
Tyto opravdu velmi pasivní fráze okamžitě otřesou vaší důvěryhodností. Dokonce i když po nich bude následovat skvělý nápad, prozradí, že máte málo sebevědomí, což znemožňuje lidem, k nimž promlouváte, ve vás věřit. Nebuďte svým největším kritikem. Pokud nevěříte tomu, co říkáte, nebude tomu věřit ani nikdo další. A pokud něco opravdu nevíte, řekněte: „Momentálně tuto informaci nemám, ale až ji zjistím, dám vědět.“
6. „To není fér.“
Každý ví, že život není fér. Když tuhle otřepanou frázi vyslovíte, jen budete vypadat, jako že jste to dosud netušili. Budou vás zkrátka považovat za nedospělé a naivní jedince. Pokud nechcete vypadat jako hlupáci, držte se faktů, buďte konstruktivní a ponechte si svoji vlastní interpretaci. Můžete poznamenat třeba to, že jste si všiml, že kolegu vybrali pro ten velký projekt, na který jste si dlouho myslel. Zeptejte se napřímo, proč, co vašeho nadřízeného k tomuto rozhodnutí vedlo. „Rád bych věděl, proč jsem nebyl vhodným kandidátem, abych mohl do budoucna zapracovat na svých schopnostech.“
7. „Pokusím se.“
Stejně jako slovo myslet, i zkusit zní váhavě a naznačuje, že vám chybí víra ve vlastní schopnosti. Za svými schopnostmi a dovednostmi byste si měli stát. Pokud vás kdokoliv o cokoliv požádá, ať už daný úkol máte vykonat, nebo vymyslet nějakou alternativu, neříkejte, že to zkusíte, protože to zní, jako byste se nesnažili dostatečně.
8. „Je líný/nekompetentní/pitomec.“
Neexistuje situace, kdy by bylo v pořádku vypustit pohrdavou poznámku na adresu vašeho kolegy. Neexistuje, i když jste si jistě vybavili mnoho situací, kdy by se to sakra hodilo a dotyčný by si to zasloužil. Jasně drbeme všichni, ale pokud je vaše poznámka výstižná, stejně už to všichni ví, takže není třeba na fakt upozorňovat. Pokud je ale vaše poznámka mimo, nakonec to budete vy, kdo bude za pitomce. Na každém pracovišti narazíte na hrubé nebo nekompetentní lidi a je pravděpodobné, že všichni vědí, co jsou zač. Pokud jim navíc nemůžete nijak pomoc zlepšit se nebo se nadchnout pro věc, pak nemá smysl poukazovat na jejich neschopnost. To totiž vypadá jen jako nejistý pokus, jak v jejich světle vypadat lépe. Vaše bezohlednost se vám navíc stejně nevyhnutelně vrátí ve formě negativních názorů na vaši osobu ze strany kolegů.
9. „To nemám v popisu práce.“
Když utrousíte tuto sarkastickou poznámku, naznačujete, jako byste byli ochotní udělat jen minimum nutné k vyplacení mzdy, což je špatně, pokud si lebedíte ve falešném pocitu bezpečí. Když vás šéf požádá, abyste udělali něco, co považujete jako úkol nehodný vaši pozice (na rozdíl od těch morálně nebo eticky nevhodných), nejlepší bude, když se úkolu zhostíte s nadšením. Později si můžete s nadřízeným naplánovat schůzku a prodiskutovat vaši roli ve firmě, možná bude třeba trochu zaktualizovat popis vaší pracovní pozice ve váš prospěch. Nejen že nebudete vypadat úzkoprse, ale také si do budoucna ujasníte, co by mělo, nebo nemělo být vaší náplní práce.
10. „Nemůžu.“
„Nemůžu.“ je „Není to moje vina.“ v bledě modrém. Lidé neradi slyší, že něco nemůžete, protože si myslí, že to znamená, že něco neuděláte. Naznačujete tak, že nejste ochotni udělat to, co je třeba, aby byl daný úkol hotový. Pokud něco opravdu nemůžete udělat, protože skutečně postrádáte potřebné schopnosti, musíte nabídnout alternativní řešení. Zkrátka řekněte, co udělat můžete. Neříkejte „Dnes večer později zůstat nemůžu.“, ale řekněte „Zítra ráno mohu přijít dřív“. Pokud něco neumíte, neříkejte, že to neumíte, ale poznamenejte, že neznáte daný postup a zkuste najít kolegu, který vám jistě rád pomůže.
11. „Nesnáším tuhle práci.“
Poslední věc, kterou chce kdokoliv poslouchat v práci, je klení kolegy, že nenávidí svou práci. Jen snižujete morálku týmu a získáte nálepku negativní osoby. Šéfové si takových lidí rychle všimnou. Vědí, že je k dispozici řada neustále nadšených náhradníků.
Což ale platí jen v době, kdy je na pracovním trhu dostatek pracovní síly, že? Ale na to nespoléhejte. Buďte lepší. Buďte takový zaměstnanec, kterého byste sami chtěli platit. A pokud se navíc vyvarujete těchto otřepaných frází, které ještě nikdy nikomu k ničemu nepomohly, určitě se vám to vyplatí. Samozřejmě se vám derou na jazyk, takové z podstaty jsou, ale je dobré se naučit neříkat je.
Petra Vomelová
