Smrt jednoho člověka dokáže ovlivnit směřování lidstva na několik generací. A že to směřování povětšinou nekončí šťastně – násilí plodí násilí. Těchto osm známých atentátů zůstane již navždy zvěčněno v učebnicích dějepisu.
John Fitzgerald Kennedy
Bezpochyby jeden z nejznámějších atentátů všech dob. V pořadí již čtvrtý americký prezident (po Lincolnovi, Garfieldovi a McKinleym), jehož život skončil náhle a brutálně společně s jeho prezidentstvím.
Pátek 22. listopadu 1963 – texaský Dallas navštívil v rámci volební kampaně Kennedy i se svou Amerikou milovanou manželkou „Jackie“. Při projížďce městem v otevřeném vozu se ozvaly tři výstřely. Dvě z nich smrtelně zasáhly cíl – prezidentova hlava se roztříštila před zraky jeho vyděšené manželky.
Šokující událost rozvířila po desetiletí stále trvající debaty – o tom, kdo vlastně za atentátem stál a zda jednal sám. O dva dny později totiž ve stejné nemocnici, kde zemřel Kennedy, skončil svůj život i jeho vrah – Lee Harvey Oswald.
Jack Ruby, majitel nočního klubu, se Oswaldovi v přímém televizním přenosu pomstil za smrt Kennedyho ještě před řádným vyšetřením a soudem. Úplnou pravdu o atentátu v Dallasu se tak zřejmě nikdy nedozvíme.
Gaius Julius Caesar
Příběh přes dva tisíce let starého atentátu mocného římského státníka znají dobře i děti na základní škole. Ambiciózní Caesar během své kariéry obratně a rychle šplhal po politickém žebříčku antického Říma. Po následná tisíciletí mocní státníci následovali jeho vzor – vždyť i slovo císař (car, Kaiser apod.) pochází z jeho jména.
Úplatky, války a politikaření dostalo Caesara na špici. Byl mocnější než kdokoliv před ním – s tím se však nedokázal vyrovnat římský senát. Na šedesát mužů, včetně Caesarova blízkého Bruta, se seskupilo na půdě senátu roku 44 před Kristem. Třiadvacet bodných ran ukončilo Caesarův život.
Představa o záchraně republiky se obrátila v pravý opak. Augustus, Caesarův prasynovec a adoptovaný syn, zburcoval armádu, aby pomstil jeho smrt. V Římě tak propukla krvavá občanská válka.
Martin Luther King Jr.
Ikona boje za rovnoprávnost. Hlas obratného řečníka byl silně slyšet po jedné z prvních úspěšných akcí v boji proti segregaci roku 1955. Tehdy to ale byla žena – Rosa Parks, která odmítla uvolnit místo v autobusu bílému pasažérovi a dopustila se tak trestného činu. King vedl 382 dní trvající bojkot veřejné alabamské dopravy a již tenkrát byl jeho život ohrožen atentátem. Po úmorném boji byla nakonec segregace ve vnitrostátních autobusových linkách zrušena.
Pro Luthera to nebyl konec zápolení a ani ohrožení. Duben 1968 – Luther byl zastřelen na pavlači motelu Lorraine. Vrah? James Earl Ray. I když se motiv může zdát jasný, atentátník ho nikdy neudal. Zemřel po třiceti letech za mřížemi.
Abraham Lincoln
Dnes obdivovaný státník byl ve své době asi jedna z nejnenáviděnějších osob Spojených států. Pod příslibem ukončení otroctví se stal americkým prezidentem a rovnou proti sobě poštval značnou část země, které měl vládnout. Občanská válka byla nevyhnutelná. V očích mnoha tehdejších Američanů byl jejím viníkem.
Stejného názoru byl i známý herec John Wilkes Booth. Celou válku strávil bavením severského publika, které ve skutečnosti ze srdce nenáviděl. Po skončení války se cítil zbytečný – přece nepřispěl ničím jihu, který nakonec boje prohrál. A tak aspoň během divadelního představení spolu se svými kumpány zastřelil roku 1865 Abrahama Lincolna – ten tak přežil konec války jen o pár dnů.
Louis Mountbatten
Britský šlechtic, námořní velitel a politik prožil a bojoval v obou světových válkách – v té první byl v pouhých šestnácti letech jmenován praporčíkem bitevního křižníku HMS Lion. Bohatou a úspěšnou kariéru chtěl ukončit v poklidu na svém letním sídle v Irsku.
Lord v důchodu byl v sedmdesátých letech minulého století perfektním cílem pro Prozatímní irskou republikánskou armádu (PIRA – pokračovatel organizace IRA), která usilovala o odtržení Severního Irska od Spojeného království.
V srpnu 1979 nastražila PIRA bombu v loďce Louise Mountbattena. Tentokrát byl výsledek tragičtější než kdy jindy. Na lodi bylo v té době četné Mountbattenovo příbuzenstvo, včetně jeho čtrnácti a patnáctiletých vnuků a osmdesátitříleté Lady Brabournne – ti všichni se spolu s Louisem Mountbattenem stali oběťmi dálkově ovládané exploze.
Na několik dalších let se Severní Irsko stalo bojištěm.
František Ferdinand d’Este
Tenhle příběh se naší země bytostně týká. Smrt následníka rakousko-uherského trůnu, který značný čas trávil na svém oblíbeném zámku Konopiště se svou milovanou manželkou a českou šlechtičnou Žofií Chotkovou, se stala poslední kapkou do poháru konfliktů neklidné Evropy – a rozpoutala tak globální konflikt nevídaných rozměrů. Krvavou první světovou válku.
28. červen 1914, Sarajevo. František Ferdinand se spolu se svou ženou ten den vyhnuli už jednomu nevydařenému bombovému atentátu, ale i tak byl jejich osud zpečetěn neuvěřitelnou souhrou náhod. Jejich vůz při cestě za zraněnými z prvního pokusu o útok z onoho dne chybně odbočil a dostal se tak do cesty srbského separatisty Gavrila Principa. Ten vystřelil osudné rány, které nejdříve usmrtily Ferdinandovu ženu Žofii – smrtelně zraněný následník se v posledních chvílích života zajímal jen o svou umírající ženu.
Isoroku Jamamoto
Mozek, který stál za útokem na Pear Harbor, jež zatáhl Ameriku do druhé světové války, japonský admirál, vrchní velitel Spojeného loďstva Jamamoto, byl natolik obávaným stratégem, že Spojené státy spustili takzvanou Operaci Vengeance, která měla ve skutečnosti jediný cíl – zneškodnit Jamamota.
Úterý 13. dubna 1943. Jamamoto se vydal na inspekční cestu, dokončil svůj úkol zasalutoval vojákům a nastoupil do bombardéru G4M1. Američtí letci již byli připraveni. Ve stroji s velkým doletem P-38G Lightning zaútočili na letoun přepravující admirála Jamamota. Úspěšně. Letadlo se zřítilo do džungle, nikdo nepřežil. Po prohledání Jamamotova těla bylo zjištěno, že zemřel ještě před pádem letadla na střelná zranění. Pro americké vojáky byl úspěšný atentát velkou vzpruhou a posílením morálky – dokud byl Jamamoto živ, zdálo se Japonsko neporazitelné.
Jicchak Rabin
Izraelský diplomat, voják a premiér, laureát Nobelovy ceny za mír byl dokonce roku 2005 zvolen největším Izraelcem všech dob. To ale bylo již deset let po jeho smrti.
Během své kariéry se pokoušel vyjednávat mír mezi Izraelci a Palestinci. Během jedné z mírových demonstrací, na které se dostavilo na sto tisíc lidí, byl po svém posledním mírovém projevu, když scházel z pódia, třikrát smrtelně zasažen ranou z pistole.
A kdo byl atentátníkem? Pětadvacetiletý ortodoxní Žid Jigal Amir. Měl pocit, který si ospravedlnil pečlivým studováním židovského náboženského práva, že Rabin zrazuje židovský národ.
S koncem Jicchaka Rabina byl také konec blízké naděje míru mezi dodnes spory a válkou zmítanými územími. Rozostřily se vztahy jak mezi nimi, tak i v samotné Izraeli.
Tomáš Ospalý
