Štěstí, co je to štěstí? V češtině má tohle slovo hned dva významy, které se mohou, ale nutně nemusejí překrývat. Můžete mít štěstí, že jste se narodili do bohaté rodiny, že máte nenáročnou, leč skvěle placenou práci, že vyhrajete závratnou sumu peněz – a přesto to vůbec nemusíte vnímat ani prožívat jako „štěstí“. Což ti méně šťastní asi jen těžko dokážou pochopit. Ale člověk přeci nemůže být pořád šťastný jako blecha, stačí, aby byl více méně spokojený. Na pocity štěstí stejně spíše vzpomínáme zpětně (a mnohdy s uspokojením), než že bychom je nějak intenzivně prožívali. Jak tedy dosáhnout stavu pozitivní nálady a duševní rovnováhy?
Ať už máte v životě štěstí nebo ne, může se vám vlivem okolností nebo dokonce i kvůli jisté části genetické výbavy dost dobře stát, že budete náchylní k depresím. Jejich možná nejklíčovější charakteristikou je, že ve vás doslova zabíjejí motivaci a touhu něco dělat, abyste se z deprese dostali. To vás vrhá do začarovaného kruhu, do sestupné spirály, z níž je složité se vymanit. Ale není to nemožné. Jednou ze spolehlivých strategií je nastavit si řád, zprvu třeba jen určitou drobnou rutinu ve svém životě, které se budete každý den držet, dokud se z ní nestane zvyk. Věřte, že vás to namotivuje, abyste si takových pravidelných drobností přidávali do svého života postupně stále více – více a konkrétněji to rozebereme v bodě 3, k němuž se dostaneme přes další strategie v boji s depresí a v dosahování pocitu spokojenosti a štěstí v životě. Vynecháme pouze medikamenty, které jsou bezesporu pro mnoho lidí trpících depresemi důležitým, někdy i jediným řešením jejich stavu. Ale tenhle článek má být hlavně o tom, co můžete sami pro sebe udělat bez dopomoci zvenčí.
1. Pohyb
Přísloví „ve zdravém těle zdravý duch“ se nevzalo jen tak ve vzduchoprázdnu, vychází z již prastarého (starořeckého) pojetí ideální harmonické rovnováhy těla a duše kalokagathia. Jeho platnost potvrzují i současní lékaři a vědci. Zejména trénink kardiovaskulární soustavy (aerobní cvičení) vede nejen k pocitům štěstí a slasti krátce po jeho skončení, kdy se do těla vyplaví endorfiny, ale má též prokazatelně tzv. neurogenické efekty – podporuje tvorbu nových neuronů v té části mozku, která je nejvíce postižena depresemi (a také demencí), v hipokampu. Nedávná studie (viz zde), na níž se společně podíleli vědci z výzkumných institutů v americkém Baltimore a německém Magdeburgu, zmapovala mechanismus, který při tělesné námaze vyvolává ve svalech produkci látky zvané „Cathepsin B“. Ta pak putuje s krví do mozku a v hipokampu stimuluje produkci nových buněk. Pohyb má tedy nejen krátkodobý efekt (díky němuž se pak můžete stát na cvičení i závislí), ale také efekt daleko hlubší a dlouhodobý.
2. Jste to, co jíte?
Omezování rafinovaných, tedy průmyslově ‚vyčištěných‘ a koncentrovaných cukrů, vede podle mnoha studií i praktických zkušeností ke snížení pravděpodobnosti vzniku deprese. A tím pádem i ke zvýšení pravděpodobnosti intenzivnějšího a častějšího prožívání pocitů spokojenosti a štěstí. Jak to v lidském těle skutečně funguje, však zatím není spolehlivě objasněno. Spekuluje se o oxidativním stresu, jenž následkem přemíry cukrů poškozuje mozek – podle historických záznamů konzumují dnes obyvatelé bohatých regionů nejméně dvakrát více sacharidů než jejich předci před sto lety, ale díky sedavému způsobu života vynakládají daleko méně energie. Další příčinou může být tzv. sugar rush, náhlý příval energie spojený s pocity štěstí, neboť konzumace sladkého ovlivňuje „mozkový systém odměny“, který však v zápětí vystřídají pocity zmaru a nepohody. A stále více studií zaměřujících se na střevní mikrofloru upozorňuje na to, že rafinované cukry mohou měnit skladbu mikrobů, kteří žijí v našich střevech – je jich tam víc než jeden kilogram a představují je stovky různých druhů bakterií a kvasinek. Mohou nám pomáhat, třeba s trávením potravy a ‚výrobou‘ některých vitamínů, ale zároveň jsou schopny svými metabolity ovlivňovat i naši krevní a nervovou soustavu. Možná právě odtud, z jakési lidové empirie, pochází i významy slov „nakrknutý“ či „nasraný“ – tedy špatné nálady vyvolané špatným zažíváním. Dnes ale již není vůbec problém co nejvíce konzumovat základní, průmyslově nezpracované suroviny, jíst prostě, střídmě, ale přitom chutně.
3. Řádný život
Mít ve svém životě strukturovaný řád sestávající z drobných zvyků a rutin je jedna z nejúčinnějších zbraní proti depresi, která navíc dokáže zabít dvě mouchy jednou ranou. To tvrdí například psycholožka a spisovatelka Shannon Kolakowski a její názory potvrzují i univerzitní vědci zabývající se kognitivně behaviorální psychiatrií a neurologií. Může jít o naprosté drobnosti, jako jsou krátká procházka před snídaní či po večeři nebo minuta studené sprchy na závěr té běžné, teplé… Tyhle věci jsou nejen prospěšné pro vaši fyzičku (což nakonec zlepšuje i duševní nálady), ale již jejich samotné plánování vám pomáhá uniknout od dotěrných depresivních myšlenek a navíc budete mít dobrý pocit, že děláte a plníte to, co sami chcete. Že jste zkrátka schopni mít nad svým životem alespoň nějakou kontrolu. I když se vám do toho možná zpočátku vůbec chtít nebude. Ale jakmile se z toho stane zvyk, bude vás to motivovat k tomu, abyste si do svého života uvážlivě zavedli další užitečné rutiny. Třeba pravidelnou sociální interakci – viz další bod.
4. Není dobře člověku samotnému
Sociální interakce, dříve se tomu říkávalo „jít ven mezi lidi“, zlepšuje podle všeho psychické i fyzické zdraví. Z mnoha studií na toto téma to potvrzuje již 75 let trvající výzkum, tzv. Grant Study, týkající se právě lidských schopností prožívat štěstí v rámci různorodých okolností. Skvěle o tom na konferenci TED přednáší jeden z jejích vedoucích, americký psychiatr z Lékařské fakulty Harvardské univerzity, Robert Waldinger (viz video zde). Ať chceme či ne, jsme společenští tvorové. Naše mozky jsou tak evolucí ‚nastaveny‘. Bohužel když jsme v depresi, máme tendenci se izolovat, což ovšem proti depresivním stavům vůbec nepomáhá, naopak je prohlubuje. Jistě, není snadné se přemoci, vyjít ven a s někým si povídat, ale podle zkušeností klinicky depresivních pacientů se jejich stav okamžitě změní k lepšímu už po pouhé desetiminutové konverzaci. Zvláště, je-li váš protějšek ochotný naslouchat, třeba i vašim nářkům. Nebo se bavit o úplně něčem jiném, abyste se od vlastních niterných problémů alespoň na chvíli odtrhli a je začali vnímat z jiné perspektivy. A skvělou terapií je v tomto ohledu také konverzace spojená s nějakou fyzickou aktivitou nebo dokonce prací – třeba hrabáním trávy nebo sbíráním odpadků v parku. Pocit spokojenosti pak bude pramenit nejen ze sociálního kontaktu, ale také z vykonané užitečné činnosti.
5. Příliš mnoho negativní interakce škodí
Možná si teď řeknete, nač vůbec chodit ven, když se mohu s lidmi bavit na sociálních sítích. Navíc s těmi, které si sám vyberu. Jenže v tom je právě ten háček, který do vás může depresi ‚zaháčkovat‘. Sociální sítě jsou bezesporu dobrý sluha, dokáží nás propojovat bleskovou rychlostí na ohromné vzdálenosti. Zároveň jsou ale i velmi zlý pán. Snadno se v nich dostanete do sociální bubliny, která bude vaši depresi jen prohlubovat. Průzkumy prováděné na mladých lidech, kteří na těchto sítích tráví každý den i několik hodin, potvrzují zvýšený výskyt depresivních stavů. Ty pramení jednak z touhy vyniknout mezi mnoha lidmi, z touhy po jedinečnosti a uznání, a za druhé také z prostředí, které sociální sítě vytvářejí. V anonymitě je snadné psát sprosté a urážlivé reakce na vaše komentáře či přímo vaši osobu. Velmi lehce také můžete nesprávně interpretovat písemná sdělení, protože u diskutujícího nevidíte jeho řeč těla a očí, jeden z nejdůležitějších komunikačních prostředků – proto je taky daleko užitečnější a přínosnější mluvit s lidmi v přímém kontaktu. A stále více upadáte do deprese, čím více se zaobíráte depresivními tématy typu současný stav světa, politiky, přírody (ne že by to tak nebylo, ale proč si to stále omílat v hlavě, tím to nevyřešíte). Je sice lákavé, ale poněkud lehkovážné zavírat před vším oči, jenže na druhou stranu byste si měli dopřát i zábavu a smích. A ani o ně není dnes na sociálních sítích nouze, záleží jen na vás. Stejně jako je v současnosti velesnadné se pomocí internetu vzdělávat – třeba se učit nový jazyk, alespoň na konverzační úrovni. I to si můžete zařadit jako jednu z duševně ozdravných rutin. Podobně jako třeba četbu „krásné literatury“, návštěvy divadel, muzeí a galerií. Krásné a pozitivní se přitahuje a násobí.
Samozřejmě že všechny výše uváděné body jsou pouze „lidovými“ radami, byť postavenými na vědeckých základech a praktických zkušenostech. Pokud jste opravdu v situaci dlouhodobé vleklé deprese či stavů častého střídání hluboce protichůdných nálad, přestože se těmito pravidly řídíte, je záhodné vyhledat odbornou pomoc. Ta může spočívat v kognitivně behaviorální terapii, autogenním tréninku, meditacích a dalších metodách, které jsou sice na internetu návodně popsány, ale přeci jen je spolehlivější absolvovat je pod odborným vedením – stejně jako je naopak spolehlivou cestou k ještě větší depresi samoléčitelství pomocí medikamentů, alkoholu či drog.
Radek Kovanda
