Kdybychom měli usuzovat jenom podle vrásčité tváře Johna Smitha, tipli bychom mu něco přes sto let – tomu věřil i on sám. Jako datum svého narození udával rok 1785, v den smrti v zimě 1922 by mu tedy bylo 137 let.
Příslušník indiánského kmene Odžibve, obývajícího oblast okolo severoamerických Velkých jezer, známý jako John Smith se za svého života pyšnil označením nejdéle žijící indián, i když to zřejmě nebyla vůbec pravda. Každopádně se svraštělý stařeček stal oblíbenou místní figurkou, ke které si obyvatelé i návštěvníci chodili vyslechnout příběhy z dávných dob zmítaných boji jak mezi indiány navzájem, tak mezi nimi a kolonizátory.
Podle ostatních příslušníků kmene a samotného Johna, kterému se později nelichotivě přezdívalo „Kahbe nagwi wens“, což v překladu zhruba znamená „Vrásčité maso“, se narodil roku 1785. Několik novinářů se to ve 20. letech minulého století pro senzační článek pokoušelo ověřit. Sám John často vypravoval, že se účastnil bojů britsko-americké války roku 1812 (ve kterých bojovali indiáni většinou na straně Britů), ale další životní příběhy jeho tvrzení vyvracejí.
V listopadu 1833 se nad Amerikou rozzářilo nebe sprškou padajících hvězd (déšť meteorického roje Leonidů byl toho roku opravdu pozoruhodný – za hodinu jich bylo viděno přes 46 tisíc), která se vryla do paměti mnoha obyvatel. Někteří měli z děsivé podívané dojem blížícího se konce světa a právě tahle nezapomenutelná událost posloužila tehdejší vládě jako mezník pro určení věku domorodých obyvatel. John Smith uvedl, že v době, kdy „padaly hvězdy“, mu bylo něco mezi osmi až deseti lety – to by znamenalo, že byl narozen někdy okolo roku 1825. V době jeho smrti by mu tak možná nebylo ani těch pěkných sto let. Za jeho extrémně vrásčitým obličejem mohla být dokonce jen kožní nemoc.
Skutečný věk však nic nemění na jeho pozoruhodné tváři a prožitém životě. Byl zvolen náčelníkem, ale post kvůli přílišné zodpovědnosti odmítl, osmkrát se oženil, nikdy však neměl potomka a až v pozdějších letech adoptoval syna Toma. Zemřel v jeho domě po týdenním boji se zápalem plic 6. února 1922.
Po smrti si vysloužil dlouhý sloupek v Star Tribune, vzpomenuli v něm dlouhý život „starého indiána“ a neopomněli i událost z jeho pokročilého stáří – srazil ho vlak, ale houževnatému staříku stačilo jen pár týdnů na zotavení. Do posledních let svého života rybařil, prodával pohlednice na místním vlakovém nádraží, zahrál si ve filmu, ale pouze jednou navštívil velkoměsto.
Anna Samsová
A tady si můžete přečíst o opravdu (!) nejstarší kompletně dochované písni na světě.
