Pro vojáky a jejich nejbližší je nejdůležitější vrátit se z války živý a zdravý. Se všemi končetinami a nejlépe ve stavu nejvíce podobném tomu, v němž se do boje vydali. Podívejte se na fotografie veteránů z první světové války, kteří takové štěstí neměli a po svém návratu se museli vyrovnávat se svými děsivě znetvořenými obličeji. Jejich někdejší „původní podobu“ jim vrátila talentovaná sochařka Anna Coleman Watts Ladd pomocí obličejových masek. Díky nim z dálky takřka nepoznáte, jak děsivou tvář jim válka nejen ukázala, ale také zanechala.
Mnohdy řešíme, zda nemáme moc špičatý nos, odstáté uši nebo úzké rty. A marnivé nejsou v tomto ohledu pouze ženy. Na kosmetiku a konzultace k plastickým chirurgům dochází čím dál tím častěji také muži, a to nejen v Asii (Japonsku), kde se dobře prodávají třeba pánské podprsenky. Vzhled je zkrátka z profesních i osobních důvodů důležitý. Vypadat dobře a cítit se fajn je přáním většiny z nás. Když se ale podíváme do galerie, zjistíme, že jsou naše nároky přehnané a požadavky dosti malicherné.
Přáním veteránů z první světové války bylo vypadat normálně. Mít uši, nos i bradu a neděsit své okolí. Tohle přání se jim snažila splnit talentovaná sochařka Anna Coleman Watts Ladd, která znetvořeným vojákům pomáhala vrátit se do (po)doby před odchodem do války, kdy měli všechno tak nějak na svém místě. Jedna věc je válku přežít, a je to samozřejmě to nejdůležitější, ale vrátit se bez kusu obličeje, to je něco, s čím se veterán raněný na těle i na duši musí smířit a naučit se s tím žít. Stejně tak jeho rodina, ať už se jedná o ženu, snoubenku, děti nebo širší okolí, které si vás soucitně nebo alespoň s (ne)skrývaným zájmem prohlíží.
Obdivuhodný soucit a zároveň citlivou zručnost projevila již zmíněná americká sochařka Anna Coleman Watts Ladd, která se v roce 1917 přestěhovala do Francie se svým manželem. Zde byla představena sochaři jménem Francis Derwent Wood, majiteli Tin Noses Shop. Wood ve svém „obchodě s plechovými nosy“ vyráběl obličejové masky pro znetvořené veterány z první světové války a dával jim tak šanci na nový, poklidný život. Anna Ladd se nechala Woodovým obchodem inspirovat a otevřela si vlastní, pojmenovaný jako Studio for Portrait-Masks. I ona vytvářela kosmetické pomůcky pro děsivě raněné vojáky, kteří se potýkali s neuvěřitelným stresem spojeným s obavami, co si o jejich znetvoření pomyslí okolí. Obličeje těchto mrzáků mnohdy nebyly rozpoznatelné, a tak byli vojáci po právu označovaní jako „nejtragičtější ze všech obětí války“, protože většina z nich byla odsouzena k životu v naprosté sociální izolaci.
Od ní je uchránila právě Anna Ladd. Díky svému neuvěřitelného talentu změnila život spoustě účastníků první světové války na alespoň společensky snesitelný. V roce 1932 jí za její obdivuhodnou a obětavou činnost udělila francouzská vláda Řád čestné legie. A když se trochu zamyslíte, možná budete souhlasit, že tady zkrátka platí přísloví: „Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jedno.“ Veteráni z první světové války si přáli dostat se do šikovných rukou Anny Ladd. Na výsledky její práce se podívejte v galerii nebo na tomto videu.
Petra Vomelová
Pokud se svým vzhledem nejste spokojení ani po přečtení tohoto článku, podívejte se, jak to stárnoucí slavní muži přehánějí s plastikami. Rozmyslíte si to.
