„Jako aperitiv mohu nabídnout Dubonnet, suché Martini, Campari Bitter, a pokud by to mělo být něco důraznějšího, byl by tam Long John, Black & White nebo VAT 69,“ říká číšník ve slavném českém filmu Světáci. A odpověď? „No tak to Campari, ne? Třikrát!“
Aperitiv není jenom nápoj podávaný před jídlem. Aperitivo Italiano je společenský fenomén. Je to jakási předvečeře či pozdní svačina, ale především událost, kdy se sejdou přátelé, dají si drink a k němu zobnou něco k jídlu. Událost, kdy lidé mohou být uvolněně a v pohodě spolu, bavit se či se seznamovat. Aperitivo je jeden z projevů umění „dolce vita“ v době, kdy doznívá odpoledne a přichází večer. Čas pro aperitiv lze vymezit zhruba mezi 18. a 21. hodinou, v každém případě ale před večeří. „Aperitivo“ se podává v Itálii hlavně v barech a setkáte se s ním v každém městě na severu či ve středu Itálie – v Miláně, Turíně, Florencii i Římě. Původem je aperitivo ovšem výhradně severoitalská záležitost. Objednáte si drink a barman vám k němu naservíruje talíř s jednohubkami (sýry, uzeniny, parmská šunka s melounem nebo cuketou, sušená rajčata, taštičky z listového těsta, olivy, oříšky a další a další). Jídel v nabídce může být někdy i víc než hodně a bývá bohatá i proto, že u baru udržuje zákazníky, kteří si tím pádem koupí další drink.
Aperitivo se přitom neomezuje jen na veřejné podniky – stejnou pohodu si Italové dopřávají před večeří i doma či na pláži. Počátky konceptu aperitivo hledejme v roce 1867, kdy se Gaspare Campari přestěhoval do Milána a otevřel si v centru kavárnu Caffé Campari, kde naléval svůj podomácku vyráběný nápoj Campari. V roce 1904 byl otevřen první výrobní závod v obci Sesto San Giovanni, a to hlavně proto, že toto místo je významným železničním uzlem. Byla tak velká šance, že se značka dostane blíž mezinárodní klientele. V roce 1915 pak byl v milánském obchodním centru Galerie Viktora Emanuela II. otevřen bar Camparino. Samotné načervenalé a hořké Campari se připravuje louhováním směsi bylin, rostlin a ovoce ve vodě a alkoholu. Složení (kromě vody a alkoholu) je pochopitelně tajemstvím. Spojení hořkého nápoje s jídlem ve formě ‚jednohubek‘ se však plně ujalo až ve 20. letech 20. století v Miláně.
Campari se obvykle k aperitivu podává ve formě míchaného nápoje. Nejjednodušší koktejl je Campari Soda, složený z 1 dílu Campari, 2 dílů sodovky a kostky ledu. Od 20. let 20. století se pije oblíbená směs se sodou a vermutem, tzv. „Americano“ (1 díl Campari, 1 díl vermutu, 1 díl sodovky, led, pomeranč na ozdobu). Mezi lety 1919 a 1920 vznikl ve Florencii další klasický koktejl – Negroni. Jmenuje se podle hraběte Camilla Negroniho, který si po návratu z Londýna objednal Americano s ginem místo sodovky. Další nápoj, Spritz, vznikl v Benátkách za rakouské nadvlády a spočívá ve smíchání 1 dílu Campari, 2 dílů prosecca, 1 dílu sodovky nebo minerálky, s ledem a plátkem pomeranče.
Důležité je neplést si aperitivo s večeří a nepřecpat se. Smyslem je spíš se dobře na večeři naladit. Slovo aperitiv je odvozený od latinského slova „aperire“, což znamená otevřít. Má to znamenat, že aperitiv otevírá a povzbuzuje chutě. Může vám možná připadat zvláštní pěstovat chuť jídlu nápojem a jednohubkami, ovšem Italové se domnívají, že chuť k jídlu přichází s jídlem. Cena za „aperitivo“ je zhruba 5 až 15 euro, a za to dostanete jeden drink a jídlo. Další drink stojí pak už jen kolem 5 eur. Platí přibližné pravidlo, že když zaplatíte jeden drink, máte za to jeden talíř s jídlem. Když si půjdete jídlo přidat, možná se na vás někdo nevlídně podívá, často si však toho nikdo nevšimne. Není ovšem slušné zůstávat u stolu nepřiměřeně dlouho, pokud si tedy neobjednáte další a další Negroni, Spritz či Americano. A teď už – pokud se odpoledne láme ve večer, pojďme na to – prendiamo un aperitivo!
