Bobby Leach, druhý člověk, který (dobrovolně) uzavřen v ocelovém sudu uskutečnil a také přežil pád z padesáti dvou metrů vysokých Niagarských vodopádů, skončil svůj dobrodružný život poněkud neslavně. Uklouzl po slupce.
První člověk, který překonal Niagarské vodopády v barelu, kupodivu nebyl statný kaskadér, ale postarší šedesátitříletá učitelka Annie Edson Taylorová, doufajíc v následný výdělek a vyhnutí se stáří v chudobinci. Hned tento první pokus roku 1901 byl úspěšný – Annie vylezla z barelu živá jen s krvácející hlavou.
Vysněného výdělku a slávy se však nedočkala. Její vlastní manažer utekl s hlavním artefaktem – speciálně zkonstruovaným dřevěným sudem, vycpaným matracemi. Většinu vydělaných financí z přednášek a představení tak utratila za vypátrání svého společníka.
Bobby Leach oproti své průkopnici na kaskadérském kousku úspěšně vydělával. Po šestiměsíčním pobytu v nemocnici, kde se vzpamatovával z pádu absolvovaného v roce 1911, cestoval několik let po anglicky mluvícím světě, zaníceně vyprávěl o hrůzném zážitku, pózoval vedle svého ocelového sudu a podepisoval fotografie.
Právě při jedné takové cestě narazil nic netušíc na svého největšího nepřítele – slupku od pomeranče. Uklouzl a zlomil si nohu. Zanícení a následná gangréna vedly k amputaci končetiny a neslavné smrti. Pro někoho jsou zkrátka smrtelnější slupky od pomeranče než mohutné šumící Niagarské vodopády.
Po rodáku z Čech, „létajícím krejčím“, který seskočil z Eiffelovy věže a (překvapivě) nepřežil, se i k Niagarským vodopádům váže česká stopa. Československý emigrant Karel Souček překonal zavřený v sudu vodní živel roku 1984. Enormní úspěch Součkovi vlezl do hlavy a rozhodl se tak posunout adrenalinový extrém o pár metrů výš. Zavěšen pětapadesát metrů nad vodní nádrží, zabedněn v sudu, zemřel po předčasném uvolnění barelu.
Jan Králík