Po procházce zahradou hříšníků, kterou (kupodivu) můžete absolvovat i s vaším nejmladším dítkem, nebude spát ono ani vy. Vyřezávání jazyků nebo nabodávání na kůly je jen slabým příkladem toho, co všechno ve zhmotněném pekle na zemi dle buddhistů můžete očekávat.
„Vítejte v pekle“ – tenhle nápis vás vítá při vstupu do buddhistické „klášterní“ zahrady plné hrůz a utrpení Wang Saen Suk asi hodinu jízdy od Bangkoku. Neznalého návštěvníka ze Západu možná zprvu napadne, že vchází do nějakého „zábavního“ parku, gigantického domu hrůzy, opak je ale pravdou.
Zahrada totiž představuje buddhistické peklo – tzv. naraka. Ano i buddhisté, jako spousty dalších náboženství mají své vlastní peklo. Zatímco my se na věčná muka můžeme těšit po smrti, pro buddhisty je to vlastně časově neohraničená přestupní stanice pro zlobivé jedince mezi reinkarnacemi.
Karma vás tak v pekle může zdržet tisíce nebo i miliardy let, ale nakonec přece jen dostanete šanci si to všechno „vyžehlit“ v novém, třeba znovu lidském těle. Takové buddhistické peklo rozhodně není nuda! Na výběr máte rovnou z několikavrstevnatých možností. Krom stereotypního plamenného inferna se tak můžete dostat i do pekla mrazivého.
A protože mají buddhisté celkem osm pekel žhavých a osm studených (jedno brutálnější než druhé), dá se také bohatě vybírat z množství krvavých námětů, které spolehlivě vymýtí hříšné myšlenky z mozků věřících. Pekelných parků je v Thajsku hned několik, ale Wang Saen Suk je ten největší.
Byl postaven roku 1986 a jeho venkovní plochu zabírají stovky soch v životní nebo i nadživotní velikosti. Nahá, červivá, zprohýbaná těla kuchají zaživa pekelní posluhovači. Vyrvávají vnitřnosti, půlí pilou, proděravějí vrtákem, klovou oči – Hieronymus Bosch a jeho pekelné vize mají daleko k téhle surové bizarnosti bez jakýchkoli zábran.
Park má sloužit jako morální „ty! ty! ty!“ a tak ho můžete navštívit v klidu i se svou omladinou. Řada nápisu vám po cestě trýzně bude připomínat: „Čiň dobro, dostaneš dobro. Čiň zlo, dostaneš zlo.“
Jan Králík
