Už delší dobu přemýšlím, že bych rovněž založil politickou stranu nebo spíše hnutí, jak se to teď dělá. Kdyby pro nic jiného, tak kvůli tomu, že člověk dnes může v tomto směru plně prokázat svoji kreativitu. V programu může být v podstatě cokoli – nikdo ho nečte. Klidně tam můžete napsat, že dva roky po volbách všichni budou jezdit na houpacích kačerech.
Dobře, program je jedna věc. Mě by zajímala kreativita v trochu jiném směru. Asi je to profesní deformace, ale coby spisovatele mě fascinují názvy, tituly knížek. A první věty. První věta, to je královská disciplína… Z těch nejlepších doporučuji třeba Samuela Becketta a jeho Murphyho. Čistá krása, těch prvních pár slov o slunci, které nemělo jinou možnost, než svítit na to, co je. Na „nic nové pod sluncem“.
Z názvů stran a hnutí se mi líbí třeba české Ano. To je geniální. I Thomas Bernhard jednu svoji knížku pojmenoval právě takto. V jeho pojetí tedy jde o přitakání sebevraždě, pokud si dobře pamatuji, ale v aktuálním českém kontextu vlastně ani toto není tak zcela mimo… Takže Ano, to ano… Ale nabízejí se další pěkné názvy. Macronovo „En Marche“ čili „Na pochod!“. To není špatný název. Na pochod! Ve Francii to slavilo a slaví úspěch. A přitom nikdo nikam nešel. Žádný pochod se nekoná, Francouzi dál sedí u Facebooku.
Přesně v tomhle směru bych chtěl rozvinout svoji kreativitu. Chtěl bych přijít s názvem, který by zároveň byl prvním bodem programu čili obdobou první románové věty. A víte co? Přišel jsem na to.
Jistě znáte anglickou frázi „take it easy“, ber to s lehkostí. Ovšem anglická verze je výstižnější. „Take it easy“. Když člověk tu větu zaslechne, hned mu na mysli vytane houpací síť, joint a Jamajka. Ne, takovému hnutí bych šéfovat nechtěl, neodpovídá to mojí nátuře. O moji náturu ale nejde. Hnutí bych nezakládal pro sebe, ale pro lidi, a pro dnešní dobu, kterou bych rád nasměroval správným směrem. A „take it easy“ v tomto ohledu nakonec až tak špatný směr není, když si uvědomíte, co každý den zažíváme na Facebooku. Zároveň to ale ještě není přesné, neboť „take it easy“ je ve skutečnosti zrcadlovým vyjádřením toho, co se dneska děje, čili přepjatosti a všeobecné agresivity. Obávám se, že hnutí „take it easy“ by nás přivedlo z bláta do louže. Od jedné formy nezralosti k druhé. Mladí se rvou, nebo na všechno kašlou, ne? „Take it easy“ a nekonečné bitky v komentářích na Facebooku a jinde, to je s ohledem k mému záměru prašť, jako uhoď, obávám se.
Naše doba potřebuje pohnout k dospělosti, tím jsem si jistý. A moje hnutí, jediné hnutí, které podle mě může vést tímto směrem, by se nejmenovalo „take it easy“, nýbrž „take it a bit easier“. Nikoli tedy „ber to s lehkostí“, nýbrž „ber to aspoň o něco málo lehčeji“. Česky to zní krkolomně.
Česky by se tedy moje hnutí mohlo jmenovat třeba takto: „Proboha dospěj a zapoj do svého života nadsázku!“
