Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka – kamarádi, kteří společně vytvořili partu Rychlých šípů, a hrdinové nejslavnějšího českého komiksu. Kultovní pětice spisovatele Jaroslava Foglara zaujala napětím, dobrodružnými příběhy plnými tajemství, ale i hodnotami jako spravedlnost, přátelství, čest, úcta k přírodě či pomoc slabším. A nesmrtelnými hláškami. Ačkoliv jim nepřál ani nacistický, ani komunistický režim, ovlivnila stovky chlapců i dívek. První komiks s nimi vyšel před 80 lety, 17. prosince 1938, v časopise Mladý hlasatel.
Bublinová dobrodružství pětice, jejímuž kouzlu propadly již nejméně čtyři generace čtenářů, se za osm desítek let posunula do roviny kultu. Některé jejich „hlášky“ zlidověly, postavy ožily v divadle i na filmovém plátně, jejich příběhy byly inspirací i pro řadu hudebních skupin. A jistá mravoučnost Foglarových hrdinů vedla též k několika parodiím, což je podle literárního vědce Pavla Janáčka „dokladem toho, že původní dílo žije“.
Letos navíc vyšla kniha Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, ve které je 50 nových příběhů legendární pětky od současných předních komiksových tvůrců – například komiks Lucie Lomové znázorňující Rychlé šípy v domově důchodců nebo hříčka, ve které Karel Jerie pětici nakreslil v předškolním věku.
Z komiksu, který začal Foglar psát ve svých 31 letech, sálá lákavá poezie města s jeho uličkami, obchůdky, dvory, ohradami, labyrintem průchodů, schodišť a s průsmyky činžovních domů. Tento klub pěti chlapců je též hlavní postavou Foglarovy trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta.
Rychlé šípy vznikly ve vypjaté době mezi Mnichovem a nacistickou okupací. V prvním příběhu vstoupil do historie 17. prosince 1938 blonďáček, který o týden později dostal jméno Mirek Dušín. S ním spatřil světlo světa Jarka Metelka. Jindra Hojer se „narodil“ na Štědrý den stejného roku a Červenáček s Rychlonožkou v pátém pokračování seriálu 14. ledna 1939. Podobu jim dal Jan Fischer, který se místo právničiny rozhodl věnovat ilustracím pro vydavatelství Melantrich. Dalšími kreslíři byli Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák.
Série byla natolik úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zakázán, celkem 113 dílů. Po konci války vyšel zákon o zákazu tiskovin, které během ní vycházely, čímž skončil i Mladý hlasatel. Komiks se přestěhoval do časopisů Junák a Vpřed. Do série přibylo v letech 1946-1948 dalších 107 pokračování.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Rychlé šípy dostaly opět do nemilosti režimu, další příběhy (již s kreslířem Markem Čermákem) vyšly až v roce 1968 a v letech 1970-1971 (celkem 88 pokračování). Na začátku normalizace byla ale Foglarova tvorba opět zakázána.
Dalších sedm pokračování Rychlých šípů vyšlo až v roce 1986 a poslední v prosinci 1989 v deníku Mladá fronta. Celkem vyšlo 316 původních jednostránkových příběhů Rychlých šípů. Poté se jejich příhody objevily na trhu pouze v souborných knihách.
A jaký byl vlastně začátek? „Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo, a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy, a můj sen se začal naplňovat,“ napsal Foglar o své inspiraci.
Foglar dokonce Fischerovi v roce 1938 přinesl fotografie „skutečných“ Rychlých šípů, podle nichž jim pak tento kreslíř dal jejich známou podobu. Podle Foglara se ale Fischer nikdy s živými představiteli osobně nesetkal. „Smluvili jsme se při tom, že jejich jména a adresy zůstanou trvale utajeny, aby je nikdo nevyhledával, nevyslýchal a neobtěžoval. Utajil jsem i místa, kde klub Rychlých šípů žil, a neprozradím nic z toho, co o něm vím,“ napsal Foglar později.
Pětice Rychlých šípů se několikrát objevila v divadelním či filmovém zpracování. Poprvé v roce 1969 v devítidílném seriálu Záhada hlavolamu, který natočil režisér Hynek Bočan, kde například Velkého Vonta hrál Jan Tříska a Jana Tleskače Jaromír Hanzlík. V roce 1978 natočil Tomáš Vorel amatérskou grotesku o založení Rychlých šípů a v roce 1993 vznikl film Záhada hlavolamu režiséra Petra Kotka.
ČTK
