Mladičký Argentinec je sice teprve na druhém stupni základní školy, ale už ovlivňuje životy dětí ze svého městečka Las Piedritas víc než mnozí dospělí. A k lepšímu. Založil totiž vlastní školu pro své vrstevníky, kterým tak pomáhá ve studiu.
Leonardo Nicanor Quinteros každý den po své škole jezdí na kole dvacetiminutovou dálku, kde na něj v podomácku postavené učebně z cihel z nepálené hlíny čeká třída plná rozjívených žáků všech věkových skupin. Lekce v privátní škole s nejmladším učitelem i ředitelem v jedné osobě na světě může začít.
Malý „Nico“ našel na rozdíl od mnohých v učení vášeň svého (zatím) dětského života. A když má člověk něco opravdu rád, jen stěží se toho nabaží. Nicův zápal pro studium je naštěstí zálibou prospívající všem v jeho okolí.
Poté co viděl, jak někteří ze spolužáků zápasí se školou, učiteli a úkoly nebo učení dle jeho slov úplně zanedbávají a raději si hrají na ulicích, rozhodl se vedle domu své babičky Ramony vybudovat vlastní „náhradní“ školu. Přece jen si je se svými vrstevníky bližší než mnozí dospělí, a tak už jeho bezplatné lekce pravidelně navštěvuje na čtyřicet žáků.
Malinké staveníčko připomíná spíš dětský bunkr, ale Nicovo nadšení zaujalo už mnohé sousedy a organizace, s jejichž pomocí má nevelká škola všechno nezbytné školní vybavení. Kromě lavic a tabule nechybí ani skřínky, malá knihovna, improvizované zvonění a před každým vyučováním hraje argentinská hymna.
Nicova snaha se vyplácí. Obvykle se soustředí hlavně na gramatiku a matematiku – častokrát se (nepřekvapivě) stalo, že jeho hodiny navštívili i dospělí, kteří měli pocit, že přece jen potřebují nějaké znalosti dohnat. Podle Nicových vrstevníků se čas strávený v jeho škole opravdu vyplácí a mnozí věří, že se právě díky němu dostali do dalšího ročníku.
Anna Samsová
