Marie Fikáčová, dcera sudetoněmeckého nacisty, v roce 1960 dle svých slov brutálně napadla až tucet dětí na novorozeneckém oddělení sušické nemocnice. Za své odporné zločiny byla odsouzena k trestu smrti, jednalo se tak o první popravenou ženu v dějinách Československa od roku 1918.
Marie Fikáčová dokončila v roce 1955 zdravotní školu v Klatovech, poté začala pracovat na porodním oddělení v sušické nemocnici. Dle výpovědi jejích kolegů se jednalo o pracovitou a laskavou dívku, kterou chtěl tamní primář, i přes její útlý věk, povýšit do role vrchní sestry. Nikdo v té době netušil, že se jedná o nelítostnou stvůru, která zanedlouho vezme životy několika novorozeným dětem. Na mrazivý příběh „sušické bestie“ se můžete podívat v naší galerii.
Marie zavraždila první miminko již ve stejném roce, kdy do sušické nemocnice nastoupila. Po velice krátké době v zaměstnání zjistila, že ji dětský pláč dohání k šílenství. Když naříkající dítě nebyla schopná utišit žádným obvyklým způsobem, začala ho bít. „Bezpečně si pamatuji, že dítě jsem tloukla do hlavy a prsou,“ vypověděla Fikáčová později. Dítě opravdu plakat přestalo, následkem zranění však po pár hodinách zemřelo. Lékaři tomu v té době nepřikládali žádnou zvláštní pozornost. Poporodní komplikace byly velmi častým jevem a nebylo nezvyklé, že dítě několik dní po porodu nečekaně zemřelo.
O nějaký čas později měla vraždící sestřička službu, při které začala plakat jen pár hodin stará holčička. „Rozčílilo mě to do té míry, že jsem se obrátila k postýlce a rukou jsem uchopila dítě za pravý ušní boltec a prudce trhla… pak jsem spatřila krev,“ vzpomínala Fikáčová. Ostatním zaměstnancům tvrdila, že dítě ke zranění přišlo nešťastnou náhodou. A všichni to mladé, na první pohled nevinné dívce uvěřili.
Neuplynulo dlouho a na oddělení znovu leželo jen pár hodin staré miminko, které společně se zhruba pětitýdenní holčičkou neustále vzlykalo. Znovu nebylo možné ho žádným způsobem utišit. Fikáčková tedy k novorozenci přistoupila a začalo ho mačkat. „Při stisknutí hlavičky jsem cítila, jak se mi do ní boří prsty, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavička povoluje,“ vypráví děsivou situaci sestra. „Cítila jsem, jak mě zalévá vlna slasti a zároveň příjemné rozrušení. Po chvíli všechny emoce zmizely.“ Dítě samozřejmě s pláčem nepřestalo, spíše naopak. Fikáčková ho tedy chytila za ruku a zkroutila ji do strany. Poté, co mu zlomila obě dvě ruce, se dítě konečně utišilo. Sestra dál pokračovala ve skládání plen, jenže za okamžik začala plakat i starší dívenka. I jí začala Fikáčová bez milosti drtit hlavičku. Obě dvě děti toho dne na oddělení zemřely. A dvě mrtvé děti v jeden den už pozornosti lékařů neunikly, rozhodli se tedy pro pitvu.
Pitva jednoznačně ukázala, že smrt nastala cizím zaviněním a primář byl o situaci záhy informován. O čtyři dny později do sušické nemocnice dorazila policie a zdravotní sestru Fikáčkovou, která měla osudného dne službu, zatkli. Výslech probíhal celou noc a sestra se nakonec ke všem vraždám přiznala. A nejen k nim. Doznala totiž, že se pokusila zabít zhruba dalších 10 dětí, které ale, podle jejího vyjádření, útok přežily. Vzhledem k tomu, že si Fikáčová jména nepamatovala, nebylo možné je dohledat a informace ověřit. Fikáčková byla shledána vinnou, zcela příčetnou, se sklony k depresím a nekontrolovaným výbuchům vzteku. Byla odsouzena k trestu smrti. Dodnes je považována za jednu z nejhorších masových vražedkyň Československa. 13. dubna 1961 byla ve svých 25 letech oběšena v pankrácké věznici.
Michal Švehla
