O odvážných činech čínského diplomata Ho Feng-Šana nevěděla po celý jeho dlouhý život ani hrdinova vlastní rodina. Svým perem zachránil tisíce nevinných lidských životů před jistou smrtí.
Každý alespoň jednou slyšel o činech Oskara Schindlera nebo Nicholase Wintona, ale jméno Ho Feng-Šan v našich pamětech zřejmě tak zvučně nerezonuje. Přitom zachránil tisíce a tisíce lidí, kteří zažádali o pomoc. Jeho síla tkvěla v papíru a peru.
Ho Feng-Šan působil od roku 1937 jako čínský generální konzul ve Vídni – byl tak svědkem rapidního zhoršení situace rakouských Židů po anšlusu Rakouska roku 1938. Na rozdíl od mnoha jiných vlivných osob byl tento člověk z druhé strany zeměkoule odhodlán pomoci.
Během svého krátkého působení do května roku 1940 zachránil na tisíce Židů. Jak? K nelibosti svých nadřízených začal vydávat víza do tehdy Japonci okupované Šanghaje, přestože ke vstupu na toto území neexistovala žádná vízová povinnost.
Proč? Evropští Židé byli chyceni v pasti. Pokud chtěli opustit hranice Evropy, museli se prokázat emigračním průkazem (vízem nebo třeba platným palubním lístkem), ten však bylo téměř nemožné získat. Po konferenci konané v Évianu se totiž dohodlo 31 států, že nebudou nadále přijímat židovské uprchlíky.
Proto se Ho Feng-Šan rozhodl, že bude hojně vydávat platná víza pro vstup do území, kde vízum bylo k ničemu – cílem ale bylo, aby se židovští uprchlíci dostali v bezpečí za evropské hranice.
Utéct se během oněch dvou let nakonec podařilo asi 4000 z nich (jedná se o odhad, poslední nalezené sériové číslo na Ho Feng-Šanově vízu se blížilo právě k tomuto počtu). Zvěsti o šanghajském vízu se šířily mezi rakouskými Židy rychlostí blesku. Ho Feng-Šan i přes jemu hrozící smrtelné nebezpečí nikomu nezavřel dveře a po nějakém čase dokonce na vlastní náklady operoval ze soukromé kanceláře.
Naděje pro Židy v podobě čínského diplomata uhasla v květnu 1940, kdy byl povolán zpátky do Číny. Ho Feng-Šan se o svých činech nikdy nezmínil a to dokonce ani ve vlastní autobiografii. Jen pár poznámek před svou smrtí v San Franciscu roku 1997 (bylo mu 96 let) o chránění svých židovských přátel během válečných let přivedlo jeho dceru na stopu otcova válečného hrdinství.
Po pár letech bádání byl z Feng-Šanova válečného příběhu odkryt prach zapomnění. Posmrtně se mu dostalo jednoho z nejvýznamnějších ocenění – Spravedlivý mezi národy.
Jan Králík
