Napříč občanskou válkou zmítanými Spojenými státy kolovaly roku 1864 fotografické vizitky s osmi osvobozenými „černošskými“ otroky. Při pohledu na ony smutné tváře se tehdejší (ne-li dnešní) divák zarazil – hlavně proto, že čtyři z nich byly totiž „perfektně“ bílé.
Za šokujícími pohlednicemi stáli američtí abolicionisté (hnutí usilující o zrušení otroctví) ve snaze poukázat na absurditu otrokářství a připomenout, že všichni spadáme pouze do jedné kategorie – lidstva.
Hlavním cílem ale byly srdce a následně peněženky zámožných seveřanů, od nichž abolicionisté čekali finanční příspěvky na pomoc a edukaci osvobozených otroků. Takže na účinnou propagaci vzdělání a začlenění svobodných černochů byly použity nevinné dětské BÍLÉ tváře.
Nešlo o podvod, ony čtyři světlé děti se totiž skutečně narodily jako otroci. Levobočci bílých pánů a černých otrokyň nebyly v Americe 19. století raritou. Nejednou se otrokyni (sama mohla být třeba mulatkou) narodilo dítě, které by svými evropskými rysy mohlo reprezentovat „nejčistší árijský příklad“.
Mary Mildred Botts na fotografii z roku 1855 se také narodila jako otrokyně.
Ale ani blond vlasy, světlá pleť a modré oči nestačily k tomu, aby byl z těchto nešťastných bytostí smyt cejch otroctví. Kolovala-li ve vás alespoň část černošské krve, bylo s vámi tak především na jihu zacházeno – se vší krutostí a opovržením.
Charles Taylor, Rebecca Hugerová, Rosina Downsová a Augusta Broujeyová – to jsou jména, která můžeme přiřadit k oněm dětským tvářím zaznamenaným na fotografických vizitkách z roku 1864. Buď pózují samotní v pečlivě promyšlených postojích, nebo spolu se svými spřízněnými dušemi sdílejícími stejný osud, jen v jiné barvě – opravdu černými otroky.
A jaké byly jejich životní příběhy? O tom nás informuje dobový článek v časopise Harper’s Weekly: Charles Taylor byl dvakrát prodán jako otrok – poprvé biologickým otcem, Rebecca Hugerová zas sloužila v domě svého vlastního otce a Augustu Broujeyou vlastnil její nevlastní bratr. O jediném tmavém děcku z pohlednic – osmiletém Isaacu, píší jako o nejinteligentnějším z celé skupiny.
Černo-bílá skupina se nakonec vydala na turné po severských státech a jenom díky enormnímu zájmu tehdejších obyvatel (vizitky se tiskly masově a prodávaly se po 25 centech) dodnes existuje 22 různých fotografií obličejů absurdní mašinérie – otroctví.
Jan Králík
