Pod rukou mu začátkem minulého století prošlo na 50 obětí. Převážně šlo o mladé ženy, které rafinovaně vlákal do svého bytu, aby je následně usmrtil a beze zbytku zpracoval. Protože maso svých obětí prodával, nemusel se, jako jiní vrazi, potýkat s pověstným problémem (nejen) sériových vrahů „kam s ním“..
Carl Friedrich Wilhelm Großmann se narodil 13. prosince 1863 v německém Neuruppinu jako jedna z osmi ratolestí jistého sběrače šrotu. Už v mládí se u něj projevil sadistický sexuální pud, když začal obtěžovat děti. Celkem byl zatčen více než dvacetkrát, ale odsouzen byl jen třikrát.
Když se ve třinácti rozhodoval, co dál dělat, řezničina pro něj byla jasná volba. Po čtyřech letech pilného učení se přestěhoval do Berlína, aby si zde otevřel malé řeznictví na Alexanderplatz. Kšefty příliš nekvetly, a tak raději přešel k místní galerce – živil se jako podomní obchodník a drobný zlodějíček. Utržený peníz investoval do služeb prostitutek, které si zval do svého bytu. Vzezřením byl ošklivý a svému okolí se jevil jako zahořklý a záhadný člověk. Nájemné nicméně platil včas, vždy slušně pozdravil, takže si ho domácí nijak nevšímal.
Nájemci ho často viděli, jak nad ránem dochází domů z nočních tahů v doprovodu lehkých děv. Už v roce 1899 byl Großmann odsouzen za brutální znásilnění nezletilé dívky. Po 14 letech byl propuštěn. Vrátil se zpět do Berlína. Netrvalo dlouho a začal vraždit ve velkém stylu.
