Magnus Söderlung navrhl na nedávném stockholmském Gastro Summitu s vážnou tváří věc, kterou známe ze sci-fi knih a filmů. Je podle něj třeba začít uvažovat o tom, že by se těla zemřelých využívala k výrobě potravin, čímž by se mohly odvrátit i změny klimatu.
Je to jak v dystopickém filmu Soylent Green z roku 1973, který popisuje svět v roce 2022. Nedostatek a potravin na straně jedné a nezvladatelné přelidnění na straně druhé si vyžádá radikální řešení – výrobu inovativní potraviny se stejným názvem, který film nese. A která, jak se ukáže (pozor, spoiler!) se vyrábí z mrtvých lidských těl.
Když právě tohle navrhl v rámci svého vystoupení před plénem a následně při rozhovoru pro jednu švédskou televizní stanici Magnus Söderlung, a ve svém tweetu to záhy zmínil prezident Donald Trump, vzbudilo to okamžitě celosvětový poprask. Nutno ovšem říct, že poněkud přehnaný a že i všechny ty doprovodné řeči o záchraně klimatu pomocí kanibalismu jsou většinou jen vata, kterou na ni nabalila některá média.
Söderlung je sice profesor, ale s klimatologií ani jinými podobnými obory nemá nic splečného, pracuje totiž na poli behaviorálních věd, chování zákazníků a marketingu. A svým vystoupením chtěl pouze vyřknout teoretickou otázku: „Dokážete si představit, že byste jedli lidské maso?ׅ“ Čímž chtěl rozpoutat debatu, mimo jiné o výhledech budoucnosti civilizace. „Umíme dnes jako lidé žít skutečně udržitelně?“ ptal se dál. „Mohl by být kanibalismus řešením udržitelné produkce potravin? Má generace Z odpovědi na problémy, kterým již dnes musíme čelit? A – hlavně – lze zákazníky zmanipulovat, aby přijali správná rozhodnutí?“
Když se ho televizní reportér zeptal, jestli by sám v souladu se svým návrhem snědl lidské maso, odpověděl: „Trochu váhám, ale nejsem úplně konzervativní, takže si myslím, že bych byl otevřený k tomu ho aspoň ochutnat.“
V rámci Gastro Summitu se diskutovalo o různých „potravinách budoucnosti“, například o výrobě plnohodnotných bílkovin z larev či dospělců hmyzu, kde je poměr výtěžek / zátěž životního prostředí významně příznivější ve srovnání s komerčními chovy dobytka, ale největší ohlas vzbudila samozřemě Söderlungova koncepce „průmyslového kanibalismu“.
Orázkou zůstává, co je na tom nakonec špatného, zužitkovávat těla zemřelých tímto způsobem? Kremace přeci žádný užitek ro lidi nemá, navíc při ní vzniká oxid uhličitý, polétavé prachové částice a do ovzduší se uvolňuje třeba také rtuť z ústních výplní.
Jenže kdyby to byla opravdu dobrá strategie, pravděpodobně by se již v rámci evoluce dávno prosadila. Problém je, že pravidelná konzumace lidského masa by záhy vedla v vypuknutí smrtelných chorob. Tento fakt je ověřen praxí, třeba díky kauze „nemoci šílených krav“, která u nich vypukla poté, co byly krmeny masokostní moučkou vyrobenou z jiných krav. A podobný případ, kdy bílkoviny zvané priony, jejichž vznik v těle je dán právě konzumací masa stejného živočišného druhu, je znám i u lidí – konkrétně papuánského kmene Fore, který aby uchránil své mrtvé před sežráním červy, jedl je raději sám. Na přelomu 50. a 60. let minulého století mezi jeho členy vypukla epidemie nemoci známé jako Kuru neboli Smějící se smrti, která jich během krátké doby zabila přes tisícovku. S tradiční praxí se proto přestalo a nemoc se již neobjevila.
Co se ale až nyní objevilo díky genetickým analýzám, je pozoruhodná skutečnost – totiž že potomci přeživších mají zvláštní genetickou mutaci, která je činí odolnými proti Alzheimerově chorobě.
Pavel Vondráček
