Blanche Monnierová se odmítla provdat za muže, kterého nemilovala. Ve svých pětadvaceti letech záhadně zmizela – ve skutečnosti ji však její rodina držela po čtvrt století zamčenou a zuboženou v pokoji.
Kráska Blanche Monnierová, narozená roku 1849 do zámožné rodiny, měla ve svém rodném francouzském městě Poitiers desítky nápadníků z „vhodných rodin“, ale zamilovala se do chudého právníka a nehodlala se provdat za nikoho jiného.
Než aby se Blanche provdala za „obyčejného právníka na mizině“, zavřela ji její matka za pomoci dívčina bratra do malého pokojíčku, aby nabyla na rozumu. Dvacetipětiletá Blanche tak pro svou lásku, která mezitím zemřela roku 1885, zůstala zavřená ve svém pokoji po celé čtvrt století.
Rodina pokračovala v každodenním životě a vzpomínala na Blanche. Oplakávali ji, jakoby zemřela. Ve skutečnosti žila v hrozných podmínkách na hranici života a smrti – pokud se Blanche poštěstilo, hodila jí matka zbytky od večeře.
Na základě anonymního dopisu vysvobodili již víc jak padesátiletou Blanche strážníci až roku 1901. Když vnikli do pokoje, našli živoucí kostru s vlasy až po kolena, která vážila pouhých 23 kilo. Ležela v posteli pokryté výměšky, brouky a jídlem.
Matka spolu se synem, Blanchiným bratrem, byla zatčena, ale ještě než proběhl řádný soud, zemřela na infarkt, potom co zahlédla celou událostí rozběsněný dav. Blanchin bratr byl nakonec zproštěn obvinění – povinnost k záchraně ještě totiž nebyla zanesená v zákonu.
Zubožená Blanche celý zbytek života strávila v dalším „domácím vězení“ – její duše se nikdy nevyléčila. Roku 1913 zemřela v psychiatrické léčebně.
Tomáš Ospalý
