Šestnáctiletý člen Hitlerjugend jménem Karl Arno Punzeller na konci války donášel na Američany. Ve zrychleném procesu s ním bylo nakládáno stejně jako s dospělým. Nakonec však nejvyššímu trestu unikl a vyvázl jen s doživotím.
Fotografie vyšla 10. února 1945 v novinách San Francisco Examiner. Čerstvě šestnáctiletý člen Hitlerovy mládeže Karl Arno Punzeller se na ní z úst amerického seržanta Erica Hartmanna dozvídá, že nebude popraven. Bylo mu sděleno snížení trestu na „pouhé“ doživotí.
U německého civilního soudu v Cáchách byl původně odsouzen trestem smrti. Dopustil se špionáže, během níž nahlásil akci amerického vojska nepříteli. Daná oblast již byla okupovaná Američany, takže soud nespadal pod nacisty. Právě proto zde mohlo dojít k tomuto na první pohled protichůdnému rozsudku.
Nový verdikt byl mladíkovi přečten v německém jazyce. Zpráva o zmírnění trestu vyšla i s titulkem „Hitlerová mládež poznává americkou milost“. Druhým mužem na snímku pořízeném ve vězení v Cáchách je major James D. Clemens. Zda si Punzeller odseděl celý trest, není známo.
Zrození Hitlerjugend začalo již rokem 1922, kdy vznikla jako polovojenská mládežnická organizace NSDAP (Nacionálně socialistické německé dělnické strany), a představovala tak po SA druhou nejstarší nacistickou organizaci.
Založil ji osmnáctiletý leštič pian Gustav Adolf Lenk pod názvem Svaz mládeže při Nacionálně socialistické německé dělnické straně. V době mnichovského „pivního puče“ (1923) čítala asi tisíc členů a po nezdaru pučistů byla rozpuštěna. Nesmírně se zasloužila o propagaci nacistického režimu a jeho ideologie. V roce 1926 byla organizace obnovena pod názvem Hitlerova mládež, Svaz německé pracující mládeže v podstatě jako nástupkyně té zakázané. Říšským vedoucím reorganizované Hitlerjugend jmenovali třiadvacetiletého studenta práv a zakladatele Velkoněmeckého hnutí mládeže Kurta Grubera, za jehož vedení v letech 1926 až 1929 vzrostl počet poboček z 80 na bezmála 450 a počet členů ze 700 na 13 000.
Petr Starý
