Čarodějnice z Buchenwaldu, Buchenwaldská bestie, Královna Buchenwaldu, Řezníkova vdova nebo taky Buchenwaldská děvka byla jednou z nejznámějších a nejobávanějších dozorkyň z nacistických koncentračních táborů s velmi obskurní zálibou. Systematicky stahovala potetované vězně z kůže. Z té si vyráběla celou žadu praktických věcí – například pouzdra na manikúru či stínítka na lampy.
K založení nechvalně proslulého tábora Buchenwald došlo v červenci 1937 několik kilometrů od města Výmar. Přípravy na holokaust již běžely. Byť do proslulé Křišťálové noci sice zbýval více než rok, Hitler už věděl, že musí připravit „ubytovací“ prostory pro tisíce a následně miliony svých nepřátel či podlidí, kteří podle něj měli buď sloužit, nebo zemřít.
Karl Otto Koch (2. srpen 1897 – 5 duben 1945) byl ve své době velitelem buchenwaldského tábora a jeho žena Ilse (2 září 1906 – 1 září 1967) nastoupila jako součástí Aufseherinnen, tedy ženských stráží. Oba prosluli neobyčejnou krutostí a naprostou přezíravostí k ceně lidského života. Navíc to bylo právě výsadní postavení manželky velitele tábora, které umožnilo rozvinout její sadistické sklony. Kurt Sitte byl učitel, který se dostal jako vězeň do buchenwaldského tábora a po jeho osvobození byl schopný podat v procesu s Ilse Kochovou osobní svědectví.
„Kdykoliv se přiblížila k nějaké skupince vězňů, kteří pracovali v okolí jejího domu nebo domů jiných důstojníků, dozorci se okamžitě k vězňům začali chovat násilnicky a mlátili je nebo bičovali je ještě brutálněji než obvykle. Ilse Kochová u toho mnohdy stála třeba hodinu a dívala se na ten „obraz“. Často se také mnohdy sama zapojila a když šla v jezdeckém do jízdárny, švihala vězně svým jezdeckým bičíkem.“ Sitteho svědectví zaznamenal Flint Whitlock ve své knize Buchenwaldské bestie.
Narozená jako Margarete Ilse Köhler (22. září 1906) vyrůstala v rodině drážďanského továrního předáka. Hodná a bezproblémová dívka se vyučila účetní a po skončení školy začala pracovat v úřadě. V roce 1932 se stala členkou nacistické strany, kde se také o dva roky později potkala s budoucím manželem Karlem Ottou Kochem. Právě díky němu se v roce 1936 dostala k velmi lukrativní pozici – práci dozorkyně a sekretářky v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Ilse Koch dostala po letech dlouhého procesu trest doživotí. Údajná nymfomanka nelenila ani během uvěznění v Dachau a se spoluvězněm stihla zplodit dítě, které v cele taky porodila. Uwe Köhler byl matce hned po narození odebrán a poprvé se s ní potkal až ve svých devatenácti letech, při návštěvě věznice v Aichachu. Jeden ze synů, které měla Ilse s Karlem, spáchal nedlouho po válce sebevraždu.
Tu si nakonec zvolila i šedesátiletá Koch a v roce 1967 se oběsila. Poslední roky ji prý trápily bludy a byla přesvědčená, že se jí některý z přeživších zajatců přijde pomstít.
