Správně se obléknout na rande může zahrnovat více stresu, než oblékat se na pracovní pohovor. Hlavně proto, že musíte zvažovat mnohem víc faktorů. U pracovních pohovorů se předpokládá, že budete mít oblek. U rande se ale předpokládá, že budete „vypadat dobře“ a to může zahrnovat širokou škálu subjektivních preferencí. Zvolit můžete look precizně elegantní nebo se můžete ustrojit, například po vzoru Jamese Deana, nonšalatně podle „pravidel“ nedbalé elegance.
Pokud je to první rande (respektive, kterékoliv mezi prvním a šestým, pak se totiž většinou posouvají hranice), váš oděv hraje ohromnou důležitost a najít správný balanc vyžaduje přemýšlení.
Věnujte velkou pozornost tomu, kde jste se potkali (budeme teď chvíli předpokládat, že svět je aspoň trochu romantické místo, a ne každý vztah začal na Tinderu nebo Grinderu). Jinak se budete snažit zapůsobit na ženu, kterou jste měsíce potkával v posilovně a jinak na houslistku z filharmonie. Existuje ale zlatá střední cesta, která neurazí nikoho.
Nesnažte se oslňovat. Nejste páv a na dospěle uvažujícího člověka neudělá žádná šaráda dojem. Brát si na sebe velká loga (ne že by to mimo rande bylo v pořádku), extra zářivé hodinky, nebo se celkově pokoušet vypadat mladší a víc „fun“, je cesta do pekel. Výrazné vzory (jako třeba havajské košile a další lahůdky) jsou záležitost vkusu. Ohrožujete tak svoje šance, protože protějšek je třeba nesnáší. Remarque napsal o Marlene Dietrich, že „její obličej byl jako prázdný dům. Mohl to být klášter nebo bordel“. A to je cíl. Vypadat tak neutrálně, aby bylo možné promítnout si do vás jakoukoliv ideu a přesto neztratit vlastní osobitost a zajímavost.
Pokud jdete na večeři, neberte si rovnou oblek. To vypadá jako že se snažíte příliš. Tmavé džíny (Tom Ford Approved), bílá košile nebo triko (rozuměj, James Dean to uměl) a k tomu blazer či pullover. Nešlápnete vedle, budete vypadat dobře a vlastní invenci můžete prokázat hodinkami nebo páskem.
Na kulturní tour po galeriích nebo muzeích může být dress code stejný jako u večeře, ale uvolněnější. Kupříkladu béžové chinos, bleděmodrá košile, zajímavé sneakers a třeba snapback.
Jestliže jdete na akci, která sama o sobě vyžaduje dress code (jako divadlo a tak dál), dodržte ho a nechoďte v lyžařském svetru.
Někteří lidé tvrdí, že ženám se líbí červená barva a je dobré ukázat sílu a dominanci takto výraznou barvou. Jenže on už není rok 1965, nejste toreador a většinu žen spíš urazíte, pokud se budete snažit být dominantní. Nehledě na to, že červená sluší extrémně malému počtu lidí. Pokud chcete jít s barvou, zkuste tlumenější odstíny jako třeba losovou. Nebo jděte v zelené, to je barva naděje (ironie, zelenou jen když máte zrzavé vlasy, je dost velká pravděpodobnost, že vám sluší).
Obrovskou pozornost věnujte svým botám, protože jistota, že se na ně jak žena nebo muž podívá je stejná, jako to, že vyjde slunce. Čistota je naprostý základ. Nejen u bot, i u zbytku těla. Za čerstvý sestřih jsou body na víc, za správnou dávku parfému taky.
