Na rozloze 284 hektarů uprostřed husté městské zástavby, konkrétně mezi pražskými čtvrtěmi Krč, Michle, Kunratice a Chodov, se nachází Kunratický les. Tohle velice oblíbené turistické místo, které navštíví až 2 miliony lidí ročně, je opředeno zajímavou historií a v současné době v něm probíhá několikaetapová revitalizace.
Pražská radnice si během posledních let dala za cíl vrátit Kunratickému lesu jeho původní přírodní ráz, od minulého roku tak na území lesa probíhají práce za tímto účelem. Z původního plánu částečně opravit tamní mosty se zanedlouho stala kompletní rekonstrukce, v jejíž minulé etapě z Kunratického lesa zmizely všechny betonové zídky a ostatní opevnění v okolí potoka. Město za tento krok zaplatilo zhruba 5 milionů korun, a v oživování této lokality by se opět mělo v blízké době pokračovat.
Jako v mnoha lesích, i v tom Kunratickém najdete množství piknikových míst, altánů, dětských hřišť nebo naučné stezky s lesní tématikou. Ale nenechte se zmást, protože toto místo nabízí mnohem víc, než se na první pohled zdá. Téměř celý Kunratický les leží na historickém území, které je spojováno s českým králem Václavem IV., synem Karla IV. Lucemburského a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Rozsáhlé kunratické panství koupil v roce 1407 od zadlužených Olbramoviců, a to primárně za účelem lovu divoké zvěře a odpočinku v přírodě. Toto místo se mu nakonec stalo osudným, když ho 16. srpna 1419 ve věku 58 let na jeho hrádku v Kunraticích postihl infarkt a zemřel.
K aktuálnímu vlastnictví lesa se vázal složitý majetkoprávní proces po velkou část 20. století. Střední část lesa byla odkoupena Prahou v roce 1923, o pět let později byl městu darován kus lesa nacházející se okolo Nového hradu. Poté, roku 1947, byla zkonfiskována celá jižní část. Severní část Kunratického lesa patřila již od 15. století Univerzitě Karlově a na hlavní město byla převedena až v roce 1963. Kromě malé části lesa ležící kolem Chodova, která byla zalesněna až po skončení 2. světové války, se jedná o historicky zalesněné území.
Kunratický les je také jediným pražským lesem, který je domovem muflona obecného. Tento sudokopytník s velmi vyvinutými rohy pochází z Korsiky a Sardinie, a v Čechách byl prvně vysazen v 2. polovině 19. století. V šedesátých letech minulého století byl pak vysazen i právě v Kunratickém lese. Místní extrémně prudké svahy s vystouplými skalkami muflonům, kteří nejčastěji žijí v početných skupinách, naprosto vyhovují. Pro Kunratice a jejich okolí je však jejich přítomnost spíše negativní. Mufloni ve velkém decimují veškeré keře a byliny, které jim přijdou do cesty, stejně tak se často zmlazují o různé stromy a ty pak zanechávají ve zbědovaném stavu.
Co se stromů týče, nejzastoupenější dřevinou lesa je dub zimní, smrk ztepilý a borovice lesní. Stromy jsou nejčastěji staré 80 až 100 let, nalezneme zde ale i hodně takových, kterým už je více než 150. Opravdovou raritou je pak několik exemplářů sekvojovce obrovského, ty můžete najít v bývalé kunratické lesní školce. Tento jehličnatý strom dosahuje impozantních rozměrů, jedná se o nejmohutnější živý organismus na světě, který dorůstá výšky až 80 metrů. Sekvojovec obrovský se v současnosti přirozeně vyskytuje pouze na západních svazích Sierry Nevady v Kalifornii, na evropském kontinentu byl však dříve hojně vysazován jako okrasná dřevina.
V Kunratickém lese pak najdete i exemplář metasekvoje, což je jehličnatý opadavý strom, který je považován za žijící fosílii. Poměrně dlouhou dobu byl pokládán za vymřelý v třetihorách, a to až do roku 1949, kdy jistá americká expedice přivezena z Číny do Evropy jeho semena. Tento kunratický metasekvoj tak představuje skutečnou světovou raritou, kterou, pokud nemáte Kunratický les úplně z ruky, určitě stojí za to vidět.
Michal Švehla