Když byl Grauballský muž náhodou objeven během rašelinových vykopávek poblíž dánského města Silkeborg, jeho mrtvé tělo bylo ve velmi zachovalém stavu. Zpočátku se proto věřilo, že muž zemřel zhruba před 70 lety. Ve skutečnosti však jeho ostatky v zemi tlely už po tisíce let.
Psalo se 26. března roku 1952, když skupina pracovníků těžících rašelinu narazila poblíž vesničky Grauball, 5 kilometrů vzdálené od dánského města Silkeborg, na tělo zesnulého muže. Vzhledem k zachovalosti jeho pozůstatků, a také absenci oděvu a jakýchkoliv jiných předmětů, se předpokládalo, že se jedná o tělo jednoho z místních těžařů, který v těchto místech zmizel roku 1887. Pozdější testy a zkoumání však přinesly šokující odhalení. Mumie byla ve skutečnosti stará přes 2 tisíce let. Grauballského muže můžete od roku 1955 vidět vystaveného v muzeu v dánském Højbjergu, pokud ale zrovna nemáte do těchto míst naplánovaný výlet, prohlédněte si ho v naší galerii.
Forenzní analýza obsahu trávicího traktu odhalila, že se jedná o zhruba třicetiletého muže s několikanásobnou zlomeninou lebky, zlomeninou holenní kosti a hlubokou řeznou ránou na krku. Žít měl před více než 2 300 lety, v pozdní době železné. Jaké ale byly okolnosti smrti Grauballského muže? Záhadou jsou jeho velmi jemné ruce, které naznačují, že nikdy v životě manuálně nepracoval. A to v té době nebylo příliš zvyklé. Ačkoliv si nikdo z vědců nemůže být na sto procent jistý, existují dvě převládající teorie.
Ta první předpokládá, že muž byl zlodějem, kterého dopadli a za své činy potrestali smrtí. Kmeny severní Evropy měly v té době velmi přísná pravidla trestání zločinců a zabití pachatele nebylo vzácným jevem. Druhá teorie je o něco zajímavější. Tvrdí totiž, že Grauballský muž byl rituálně obětován. Jeho hladké ruce by tak mohly napovídat, že byl pro účel rituální vraždy vybrán již v útlém věku, a z toho důvodu nemusel nikdy manuálně pracovat.
Grauballský muž v muzeu Moesgård v Dánsku.
Druhou teorii navíc podporuje fakt, že ve střevech pozůstalého byly objeveny stopy námelu. To ukazuje na omámení oběti před rituálem, jako tomu bylo často zvykem. Další testy však ukázaly, že množství námelu bylo tak malé, že pravděpodobně nemohlo vyvolat anestetické či halucinační účinky. Pokud se blíže podíváme na mužova zranění, k proříznutí hrdla i zlomenině holenní kosti prokazatelně došlo před jeho smrtí, zatímco ke zlomeninám lebky až po ní. Ty nejspíš způsobila tlející půda, která tlačila na nebožtíkovo tělo.
Pokud bychom si měli nějakým způsobem zrekonstruovat smrt Grauballského muže, byl nejdříve sražen na kolena silnou ranou do levé holeně, poté mu bylo hladkým a velmi ostrým předmětem proříznuto hrdlo. Jaké konkrétní okolnosti doprovázely jeho smrt, bohužel nejspíš nikdy nezjistíme, proto se dál můžeme dohadovat a teoretizovat, kdo zabil Grauballského muže.
Michal Švehla
