Historické podívané roku 1939 s odsouzeným německým sériovým vrahem v hlavní roli byl kromě rozvášněného davu mimo jiné přítomen i budoucí filmový „Saruman“, tehdy mladičký Christopher Lee.
Posledním veřejně popraveným vězněm ve Francii, jehož smrt zachytila i ukrytá kamera jednoho z přihlížejících, byl jednatřicetiletý Němec Eugen Weidmann. Smrt na gilotině si Weidmann vysloužil kvůli vraždě šesti lidí, včetně mladé a krásné americké baletky, která byla jeho první obětí.
Weidmann, jenž měl za sebou bohatou kriminální minulost, se svými komplici plánoval ve Francii unášet bohaté turisty a oloupit je pak o jejich finance. Jean De Kovenová, dvaadvacetiletá tanečnice na návštěvě Paříže, jako první podlehla šarmu pohledného Němce a o plánované schůzce s ním v dopisu nadšeně informovala svou kamarádku. Při dostaveníčku v jeho vile vykouřili cigaretu, Weidmann dívce nalil sklenici mléka. Jean ještě stihla pořídit pár snímků „milého“ setkání.
O pár momentů později již ležela zardoušená na zemi. Weidmann její tělo a fotoaparát pohřbil na své zahradě, kde bylo o pár let později objeveno. O vraždě se vyjádřil kajícně – byla to jediná smrt, které litoval. K zemi prý padla jako něžná panenka.
Mezi další oběti patřil šofér, soukromá zdravotní sestra, realitní makléř, divadelní producent a bývalý Weidmannův spoluvězeň. Po dvou letech sériového vraždění byl Weidmann dopaden. Zatčen byl po krvavé bitce s policisty. Jako jediný ze svého gangu dostal trest smrti – gilotinou.
Poslední Weidmannův den nastal 17. června roku 1939 ve versaillské věznici Saint-Pierre. Čas popravy naplánovaný za ranního rozbřesku byl kvůli uklidnění davu opožděn, a proto bylo možné pořizovat i fotografické záznamy. Z protějšího domu tak popravu natáčel jeden z přihlížejících.
Dav se prý choval hystericky, což dosvědčuje svědectví i tehdy sedmnáctiletého Christophera Leea, budoucího představitele Sarumana, který byl popravě přítomen. Místo morálního poučení si rozvášnění přihlížející namáčeli kapesníky do prolité Weidmannovi krve na památku. Rozhořčený francouzský prezident Albert Lebrun se proto rozhodl veřejné popravy nadobro zakázat. Poslední neveřejná poprava gilotinou se ve Francii konala roku 1977.
Jan Králík
