Kromě inspirace pro díla mnohých umělců se odlitek jejího obličeje stal i podkladem pro „nejlíbanější“ tvář světa – figuríny k nacvičování první pomoci. Mrtvá neznámá tak dennodenně políbí několik stovek lidí.
„L’Inconnue de la Seine“ – „Neznámá ze Seiny“, tak se říká neidentifikované dívce, jejíž tělo bylo vytaženo někdy v 80. letech 19. století z pařížské Seiny. Mrtvola mladičké ženy nenesla zjevné známky násilí, a tak byla její smrt přičítána sebevraždě, nejspíš z nešťastné lásky.
Uchvácen krásou a pokojným výrazem mrtvého děvčete nechal prý patolog z pařížské márnice odlít posmrtnou masku oné krásné neznámé. Alespoň tak se příběh traduje. Co je ale zajisté pravdou, je následná fascinace záhadnou tváří druhé Mony Lisy.
Tvář „Neznámé ze Seiny“ a „Resusci Anne“.
Odlitek odlitku s lehkým úsměvem na rtech se okamžitě stal oblíbeným doplňkem ateliérů mladé pařížské bohémy. Neznámá se Seiny se stala morbidní múzou mnohých umělců, kteří ji zmiňují nebo jí dokonce věnují celá svá díla.
Záhadná dívka se objevila v dílech takových osobností, jako byl Albert Camus, Rainer Maria Rilke, Louis Aragon, Man Ray, Vladimir Nabokov, Chuck Palahniuk nebo náš Vítězslav Nezval.
Na zvláštní krásu masky, kterou vídal visící na zdi svých prarodičů, si v padesátých letech rozpomenul i výrobce hraček Asmund Laerdal, který společně s Peterem Safarem, rakouským lékařem českého původu, vytvořil takzvanou „Resusci Anne“ – figurínu k nacvičování první pomoci. „Resusci Anne“ tak dostala obličej dávno utonulé neidentifikované dívky a je dost možné, že jste tak neznámou ze Seiny při kurzu první pomoci políbili i vy.
O tom, zda je celý příběh za odlitkem pravdivý, dnes pochybuje mnoho odborníků. Především ti, kteří pracují s utonulými těly. Dívčin výraz je podle nich až příliš poklidný a živý – přiklání se tak k tomu, že záhadný odlitek byl vymodelován spíš podle živého modelu.
Jan Králík
