Irům proudí v žilách kromě krve hojně i whisky, hluboko zakořeněná v místní kultuře. Avšak roku 1875 se tato láska k oblíbenému moku stala mnohým irským duším osudná. Whisky valící se ulicemi si v šílenství nabírali do bot i klobouků.
Velký požár zasáhl 18. června roku 1875 dublinskou čtvrť Liberties známou jako domov ikonického pivovaru Guiness, ale i jako místo, kde se po staletí pálí irská whisky. Dřevěné sudy plné alkoholu neměly proti rychle se šířícímu ohni šanci.
Jakmile se plameny vrhly na veliké sudy whisky, kterých bylo na 2 000, okamžitě explodovaly a vypustily proudy hořící whisky do dublinských ulic. Alkoholový potok, dlouhý 400 metrů, byl půl metru široký a 15 centimetrů hluboký – dost na to, aby někteří žíznivci neodolali vzácné nadílce, které byli svědky jednou za život.
Scéna Dublinu ponořeného do ničivého inferna se zmateným obyvatelstvem, splašeným a kvílejícím dobytkem v ulicích jistě připomínala apokalypsu nebo alespoň zánik Sodomy a Gomory – mnozí si podle svědků sundávali klobouky a dokonce i boty, aby nabrali aspoň něco z hořlavé whisky, kterou měli konečně gratis.
Výsledkem celé katastrofy bylo 13 mrtvých. Háčkem jinak „normální“ popožární statistiky fatalit byl fakt, že ani jeden ze zesnulých nezemřel na následky popálenin nebo udušení jedovatými zplodinami. Všech 13 lidí zemřelo na otravu alkoholem.
Některé z nich, jako jednadvacetiletého Williama Smitha s přítelem Johnem McGranem, zlákaly na místo rychle se šířící zprávy o vzácné nadílce. McGranem později vypověděl, jak žíznivý dav nabíral alkoholu, co mohl a čím mohl, včetně jeho a Smitha, který během „hostiny“ upadl do bezvědomí a později zemřel. Další těla našli bezvládné ležet na ulici a bez bot, které očividně posloužily jako pohár na whisky.
Jan Králík