Portrétní snímky kriminálníků sahají už do prvních let po vynálezu fotografie. „Mugshots“ tak za sebou mají přes 170 let dlouhé historie zvěčňování reálných tváří figurek podsvětí a právě archivy v Sydney se můžou „pyšnit“ jednou takovou pěknou sbírkou.
Nejstarší policejní „mugshoty“ vyšly z temné komory v Belgii někdy okolo roku 1844. Netrvalo dlouho a obličeje kriminálníků si mohl v USA na veřejnosti prohlédnout náhodný kolemjdoucí – Pinkertonova detektivní agentura začala používat „mugshoty“ na plakátech hledaných osob a okolo roku 1870 už vlastnila největší sbírku fotografií provinilců v Americe.
Standardizované „mugshots“, jak je známe – zepředu a z profilu – vymyslel až roku 1888 Alphonse Bertillon, jehož postava se objevila třeba i v českém seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Bertillon zavedl normalizované světlo a úhly. Zatčený člověk je někdy zvěčněn i s cedulkou, na které je zaznamenáno jeho jméno, datum narození, váha, výška a podobně.
Australské kriminální „mugshoty“ svou kvalitou vyvolávají pocit aktuálnosti. Bez příkras a pozlátek tu máme zvěčněné obyčejné lidi napříč různými vrstvami společnosti, vytržených menším či větším proviněním z jejich právě probíhajícího nepříliš povedeného dne.
A proč je vlastně „mugshot“ mugshot? „Mug“ byl v osmnáctém století oblíbeným slangovým výrazem pro lidský obličej a obecně se tak dá pojmenovat jakýkoliv malý portrétní obrázek.
Jan Králík