Na rozdíl od mnohých bájných pokladů s pohádkovým jádrem, kterému lze jen těžko uvěřit, je poklad pirátské lodi Esperanza zčásti doloženým faktem. Zlatý lup tak možná stále leží zakopán kdesi v písku malebného atolu uprostřed Tichého oceánu.
Prvního dne nového roku 1816 vyplula španělská pirátská loď Esperanza z peruánského přístavu Callao s tajným nákladem zlata, stříbra, drahých kamenů a uměleckých předmětů zaniklé Incké říše.
Své destinace Španělské Západní Indie (tehdejší španělské državy v Karibiku) nikdy nedosáhla. Prudká bouře zastihla a poškodila plavidlo, které tak později nebylo schopné se ubránit další nepřízni osudu – útoku nepřátelských pirátů.
Esperanza klesla ke dnu, ale její posádka i bohatý náklad se nalodily na loď svých útočníků s cílem Macao. Po téměř padesáti dnech na moři piráty zasáhlo poslední neštěstí. Vychýleni z kursu uvízli na korálovém útesu obklopujícím atol Palmyra v Tichém oceánu asi 1500 kilometrů od Havajských ostrovů.
Neschopni plavby vyložili poklad a zásoby na neobydlený atol. Část cenností si mezi s sebou rozdali a zbytek zakopali kdesi v písku. Devadesáti mužům se rychle tenčily zásoby, a tak se několik desítek z nich vydalo na provizorně opravené lodi pro pomoc. Na věky zmizeli.
Deset zbývajících přeživších rok žilo na opuštěném atolu, šest z nich v zoufalé snaze sestavilo dřevěný vor a vypluli do vod nepředvídatelného oceánu. Čtyři smetla přes „palubu“ během bouře velká vlna a zbylé dva zachránila americká velrybářská loď.
Jeden z nich zemřel na palubě velrybářské plachetnice a poslední přeživší celé kauzy James Hines vydržel ještě měsíc na živu, než podlehl v nemocnici zápalu plic. Právě Hines stihl před smrtí sepsat několik dopisů popisující událost a lokaci skrytých pokladů.
Přes sto let se o Hinesových popisech mlčelo, až kapitán William R. Foster otevřel železnou truhlu, ve které uchraňoval Hinesovy dopisy (jež kdysi dostal na starost od jednoho později zmizelého námořníka), novináři a příběh se tak dostal na světlo veřejnosti.
Odlehlý atol byl sice párkrát prozkoumán, ale poklad nenalezen. Anebo možná taky ano, bez vědomí zvědavého světa. Přece jen stále nevíme, co se stalo s oněmi čtyřmi piráty, kteří tehdy Palmyru neopustili.
Jan Králík
