V antických dobách lákala krutá podívaná do dnešního Turecka každoročně tisíce řecko-římských turistů. Mysteriózní jeskyně zvaná Plutonium usmrcovala vše živé, co vstoupilo za její práh, od malých ptáků až po mohutné býky.
Jeskyně pro svůj smrtící dech pojmenovaná po bohu podsvětí Plutonovi byla znovuobjevena roku 1965 na místě zaniklého starověkého města Hierapolis v dnešním Turecku, založeném okolo roku 190 př. n. l.
Známé pro své horké prameny a pekelnou bránu ve své době město lákalo a stále láká tisíce návštěvníků. Dnes však bez vražedné podívané. Díky dobovým výpovědím třeba starořeckého historika Strabóna si ale můžeme barvitě představit, jak pekelné představení vypadalo.
„Každé zvíře, které vkročí dovnitř, setká se s okamžitou smrtí. Býci jsou zavedeni do nitra jeskyně a mrtví vytaženi ven; sám jsem do útrob vhodil vrabčáky, ti v okamžiku naposled vydechli a padli k zemi.“ Za poplatek jste si mohli koupit některé ze zvířat a obětovat ho touto zvláštní smrtí bohu podsvětí, kterému bylo místo zasvěceno.
K vstupu do jeskyně se na několik metrů krom povolaných kněží nesměl nikdo přiblížit, zdálo se, že pouze bohem vyvolení zasvěcenci můžou setkání s cestou do pekel přežít. Už Strabón se tehdy pozastavoval nad důvodem, proč jsou kněží imunní vůči této náhle smrti.
Sám si všiml, že místo je zahlceno jakýmsi hustým jedovatým plynem, ale nedokázal se rozhodnout, zda jsou kněží s nadpřirozenými schopnostmi skutečně chráněni bohy, nebo jednoduše zadržují dech, jak tomu nejspíš opravdu bylo.
Z jeskyně s klesajícími schody, do které se vešel sotva jeden člověk, skutečně vyvěral smrtící podzemní plyn oxid uhličitý. Kněží vědomi si jedovatého plynu stoupávali si na kameny vysoko nad proudícím plynem, a když vcházeli do jeskyně společně s obětním zvířetem, jednoduše zatajovali dech.
Jan Králík
