Ani historickému snímku se nedá věřit. Dávno před časem Photoshopu ze zmanipulovaných sovětských fotografií, dle libosti mocných mužů, mizeli nežádoucí a přibývali potřební – a nejenom jednotlivci, ale i nápisy nebo rovnou celé masové zástupy.
Dříve měl zřejmě běžný člověk větší důvěru v pravdivost fotografie, než je tomu v dnešní době. Nynějšího člověka by nejspíš překvapil „syrový“ snímek bez doteku retušovacího štětce. Osoba z prvních desetiletí minulého století tak jistě bezmezně věřila v reálnost fotografií prezentovaných jí sovětskou propagandou. Ale právě v propagandistických pracovních místnostech pracoval štěteček, upravující realitu, pilně jako včelička.
Od Stalinovy zjizvené tváře (zůstaly mu četné jizvy na obličeji z v dětství prodělaných neštovic) přes snad nejznámější vyretušovanou fotografii se Stalinem a Nikolajem Ježovem, ze které se stalo i úspěšné meme, po zkombinování dvou se sebou příliš nesouvisejících snímků.
Upravování reality, a tedy i historie, bylo sovětskou specialitou už od prvních let vzniku komunistické mocnosti. Ze snímků kromě Ježova postupně mizeli další nepohodlní. Vedle Lenina už nestál Lev Trockij a z dob počátku komunistického boje roku 1897 z historického snímku skupiny okolo Lenina zmizel Alexandr Malčenko.
Stalin s Nikolajem Ježovem a bez Nikolaje Ježova.
Manipulovalo se i s nežádoucí historií. Tak byl při experimentu děsivou smrtí zesnulý kosmonaut Valentin Bondarenko vyretušován ze všech fotografií se svými kolegy, jeho smrt a její okolnosti zůstaly po desetiletí ututlány. Slavný snímek „Vztyčení vlajky nad Reichstagem“ po dobytí Říšského sněmu v Berlíně sověty 30. dubna roku 1945 byl celý naaranžován a v laboratořích ještě vyretušován a upraven. Jindy zas byly přidávány zástupy lidí z jiné fotografie pod snímky řečnícího Lenina nebo byla na transparenty připsána ideologicky lépe znějící hesla.
Ze stovek, možná tisíců fotografií zmizely desítky osob, o jejichž existenci na původních snímcích nemáme ani potuchy. Někdy lze na obrázku rozeznat nepříliš šikovnou práci retušéra a rozpoznat siluetu vygumovaného člověka. O koho se nejspíš jedná, je však téměř nemožné zjistit – přece jen platí: sejde z očí, sejde z mysli.
Jan Králík
