Jeden z madagaskarských ostrovů byl kdysi útočištěm pirátů ze všech koutů světa. Tropický ráj se stal pro tisícovku z nich domovem, když zrovna na moři neplundrovali lodě s bohatým nákladem, i místem posledního odpočinku…
Malý ostrov Nosy Boraha, dříve známý jako Île Sainte-Marie, leží necelých sedm kilometrů od východního pobřeží Madagaskaru. Právě jeho strategicky dobré umístění nedaleko námořních obchodních cest a přírodní podmínky s klidnými zátokami, dobrou úrodou a tichými vodami se staly perfektním místem pro muže (a jejich rodiny) hledající dočasný klid v obklopení podobně smýšlejících společníků před dalšími pirátskými výpady.
„Ostrov pirátů“, jak byl Nosy Bohara nazván na jedné mapě z roku 1733, sloužil pirátům za pozemský ráj v 17. a 18. století. Tehdy se na ostrově usídlilo na 1000 korzárů – někteří z nich si zde užívali v časech „dovolené“ s domorodými kráskami, další se dokonce rozhodli zapustit kořeny a vychovat děti.
Součástí tropického „ráje na zemi“ byla i smrt. Pokud zesnul nějaký z obyvatel (v 17. a 18. století tedy nejpravděpodobněji pirát), byl pohřben na kopci s výhledem na jednu z překrásných zátok, ve stínu palmových stromů. Dnes je na hřbitově zachováno okolo 30 náhrobků. Mnohé jsou již nečitelné, na některých zas najdete jasný obrys lidské lebky s překříženými hnáty.
Mezi legendární korzáry obývající „pirátský ráj“ patřili třeba William Kidd nebo Henry Every, který se stal inspirací pro román Daniela Defoa „Dobrodružný život kapitána Singletona“. V okolí ostrova se kromě koster dávno zapomenutých pirátů nachází další a poněkud jiné skelety – potopené pirátské lodě, které stále lákají lovce pokladů.
Jan Králík