Někdo by mohl argumentovat, že pokud vnímáme obuv jako ochranu nohy, žabky do kategorie bot spadají. Jenomže nad melounem taky nikdo nepřemýšlí jako nad zeleninou, i když zelenina je.
Tom Ford řekl, že žabky nejsou vůbec vhodná obuv pro muže do města. Může být sebevětší horko, ale on by si je nevzal. Pravděpodobně i předpokládal, že by muž oblékl něco, co k žabkám alespoň částečně sedí.
Představte si tedy, že potkáte muže, který na sobě má béžové šortky, bílou košili, koženou aktovku, sluneční brýle. Z dálky celkem v pohodě. Pak ale přijdete blíž a vidíte, že dotyčný má na nohou ošlapané sportovní žabky.
A pak začnete uvažovat. Třeba někdo vzal dva odlišné lidi, rozseknul je v půlce a vyměnil jim trup. Takže někde chodí muž v chinos nebo v denimových kalhotách, rámovkách a má k tomu havajskou košili.
Třeba dotyčný dělá ajťáka, celý den sedí za stolem a nikdo mu nevidí na nohy. To ale nevysvětluje sofistikovanou a viditelně designérskou aktovku.
Možná hlásí zprávy v televizi a je mu tak úplně jedno, co má na nohách. Jenomže život nejsou televizní noviny.
Pánové, ano, je horko. Jestliže žijete ve městě, víte, jak strašlivé je jít po horkém betonu a nemoci se ani nadechnout, protože vzduch je jako na Sahaře. To ale pořád neopravňuje nikoho k nošení žabek. I sandály nebo pantofle z hezké kůže a v jednoduchém designu se dají víceméně skousnout.
Jediná situace, kdy můžete obout žabky, je buď doma na zahradě kde vás nikdo nevidí (a můžete si užívat soukromou depresi) nebo na pláži. Podmínkou ale je nedaleká přítomnost velké vodní masy, písku a koktejlů s deštníčkem.
Vypadat dobře není vždycky pohodlné, ale uvědomte si, jak jednoduchý život máme. Před sto lety byste museli jít v obleku a s kravatou. Žádné šortky nebo krátké rukávy. Takže, buďme rádi za to, co máme, ale žabky do města nechme ženám. Ty si trpět nezaslouží, protože už tak mají život složitější. (ehm, Hillary, ehm).
A ještě jedna věc – jako bonus, dotyčný měl košili s dvojitým límcem. O tom, jak jsou dvojité límce zločin proti lidskosti si můžete přečíst zde.
