Milenci seděli v posledních okamžicích bok po boku, přivázáni k židlím s páskou na očích. Krásné Camile v osmém měsíci těhotenství bylo pouhých dvacet let, páteru Ladislaovi ne o moc víc – čtyřiadvacet. I tak se nad mladou láskou a jejich dítětem kat nesmiloval.
Příběh Camily O’Gormanové a pátera Ladislaoa Guetiérreze patří ke stinné stránce historie Argentiny 19. století. Dva mladí lidé z dobrých rodin se stali odstrašujícím příkladem pro všechny, kteří by nedejbože následovali své vlastní city a podlehli lásce.
Camila byla vnučkou silně pobožného irského obchodníka Thomase O’Gormana, který utekl ze své rodné země kvůli represi katolíků do Jižní Ameriky, a jeho vlivné francouzské manželky Marie Anne Périchon de Vandeuil, aristokratické femme fatal obklopené aurou nesčetných milostných románků. Po babičce tedy Camile zdědila nezkrotnou romantickou náturu.
Narozena v Buenos Aires roku 1828 jako dívka z dobré rodiny navštěvovala během svého dospívání často svou kamarádku Manuelitu, dceru guvernéra provincie Buenos Aires – Juana Manuela de Rosas, budoucího „vraha“ mladé Camily.
Mnoho mužů z vlivných rodin tehdejší doby vstupovalo nejen pro víru, ale i pro prospěch své rodiny do církevního řádu. To byl případ i Camilina bratra – jezuitského pátera. Právě přes něj se jako náctiletá seznámila s jeho přítelem, kolegou z církevního semináře, otcem Ladislaovem Gutiérrezem. Zanedlouho se z vzájemné náklonnosti dvou mladých lidí stala láska na život a smrt.
Roku 1847 spolu ilegální milenci utekli do městečka Goya, kde pod falešnými jmény a předstírajíce manželský pár založili první školu ve městě. Zmizení Ladislaoa a Camily i motiv za ním se však rychle provalil a osudným lídrem honu na dva milence se stal sám Camilin otec Adolfo.
V dopisu guvernérovi Buenos Aires Adolfo vylíčil, jak byla jeho nevinná dcera svedena, znásilněna a unesena oplzlým knězem Gutiérrezem. Na udání byli zanedlouho dopadeni, rychle převezeni do Buenos Aires a po hlasitém naléhání dvacetileté Camily, nyní v osmém měsíci těhotenství, bránící čest svého milence, oba čekal exemplární trest.
Na poslední chvíli se pár snažila zachránit dcera guvernéra, dobrá přítelkyně Camily, Manuelita. Otec se však nenechal obměkčit ani smutkem vlastní dcery a s podporou mnohých, včetně Camilina otce, nechal pro výstrahu všech, kdo by snad chtěli následovat podobný „nemorální“ osud a kazit jména dobrých rodin, oba milence výstražně popravit zastřelením. Neušetřil ani jejich nenarozené dítě.
Posmrtnou útěchou pro mladou a nerozdělitelnou lásku bylo rozkazem vlastního sekretáře guvernéra, natolik pohnutého celým příběhem, nařízeno, aby těla dvou milenců byla pohřbena do jedné rakve.
Jan Králík
