Jako soutěžící skončil v televizní show Tvoje tvář má známý hlas na posledním místě. Ale i to vás může kvalifikovat k tomu, abyste se posléze ve stejném pořadu stali členy poroty. A přesně to je případ herce a moderátora Aleše Hámy. „Z některých výkonů jsem úplně hotovej. Ale jsou tam dva lidé, kteří předvádějí neuvěřitelné věci,“ říká Aleš.
Populární pěveckou soutěž aktuálně dost komplikuje koronavirus. A otázkou je, jak bude celá show pokračovat. Ale i tak diváci viděli několik výkonů, ze kterých byli doslova v extázi. A komplimenty nešetří ani Háma coby člen poroty.
„Těžko se vybírá, ale aktuálně třeba Bára Basiková, byť není s prominutím nejmladší, předvádí neuvěřitelný výkony. Nebo Martin Schreiner, můj kolega, známe se 6 let, já si ho pamatuju o 30 kilo těžšího v company v muzikálu Mýdlový princ a najednou se z něj vyloupnul takhle obrovskej talent, kterej otvírá huby všem divákům, který si tu show pustí. Existuje jedna deviza, kterou když nemáte, tak se vám tam bojuje těžko, a to je nadhled sám nad sebou. Umět si ze sebe udělat legraci a akceptovat to, že jste tam od toho, abyste bavil ty ostatní. To, když máte, tak se vám tou soutěží kráčí o mnoho snadněji,“ vysvětluje oblíbený porotce.
Ten také přiznává, že když dostal nabídku, aby v Tváři soutěžil, tak to hodně zvažoval. Někteří mu dokonce říkali, že tohle rozhodně není nic pro něj.
„V profesním životě bylo takových situací hodně, kdy jsem si řekl, že to nezvládnu, nedám. To je třeba můj začátek v dabingu, kdy to bylo pro mě dost „bolestivý“ a strašně mi to nešlo. Dodnes říkám, že to není úplně moje 100% parketa, ale dá se to naučit a dnes už v dabingu funguju myslím rovnocenně k mým kolegům. Nebo když jsem dostal roli Limonádového Joa, kterou mají všichni spojenou s hercem Karlem Fialou a zpěvem Karla Gotta, a do toho já měl na jevišti Karlínského divadla ztvárnit oboje dohromady za sebe, do toho jsem tam měl jezdit na koni, i tam jsem si říkal, že to nemůžu dát a nakonec to myslím dopadlo výborně. Takže ano, člověk by měl vždycky zkusit nějak překonat sám sebe a zkusit udělat ten krok,“ vysvětluje Háma a dodává: „Stejně tak to bylo v Tváři. Hodně jsem o sobě pochyboval a stejně tak moje okolí. Ale nakonec jsem do toho šel. Skončil jsem v té řadě sice jako poslední, ale za sebe jsem myslím nějak uspěl, nebo aspoň natolik, že v dalším pokračování dnes zasedám v porotě.“
