Unikátní, někdy až bizarně působící fotografie z let 1985-1986 ukazují, jak probíhal běh obyčejného života na západní straně rozděleného Berlína, jen pár metrů od komunistické nesvobody.
Obyvatelé východní části Berlína patřící k NDR byli od roku 1961 pod neustálým dohledem východoněmecké pohraniční stráže, která měla přikázáno střílet na kohokoliv, kdo se pokusí utéci do západního sektoru.
Právě k tomu jim pomohla výstavba 155 kilometrů dlouhé zdi (ve skutečnosti spíš zdí) o 4metrové výšce, 302 strážních věží a širokým dělícím pásmem vybaveným všemožnými překážkami, započaté z noci z 12. na 13. srpna roku 1961. Při pokusu o útěk během její 28leté existence zemřelo nejméně 100 lidí.
Zatímco z jedné strany se k betonové zdi nemohl obyčejný „smrtelník“ zdaleka ani přiblížit, v Západním Berlíně se z děsivého zhmotněného symbolu rozdělení Evropy a z části i celého světa stalo například umělecké plátno, stěna pro popínavé rostliny, ohraničení soukromého pozemku nebo třeba místo pro věšení prádla. Na rozdíl od svých východních sousedů pak mohli obyvatelé Západního Berlína beztrestně nakouknout z vyhlídkových plošin na odvrácenou stranu kdysi spojeného velkoměsta.
K zemi zeď naštěstí padla 9. listopadu roku 1989. Dnes mezi největší přeživší souvislé zbytky Berlínské zdi patří například tzv. East Side Gallery.
Jan Králík
