Eliška Junková se dostala na špici nejen československého, ale i světového automobilismu, po tragickém skonu manžela označovaného za „sportovce-gentlemana“ Čeňka Junka na proslulém „Zeleném pekle“ však se závoděním definitivně skončila.
Elišce Junkové, tehdy ještě Alžbětě Pospíšilové, bylo pouhých šestnáct let když roku 1916 potkala v prvním zaměstnání svého budoucího manžela Vincenta „Čeňka“ Junka, pro kterého pracovala jako sekretářka. Tehdy dvaadvacetiletý Junek byl již schopným bankéřem, který byl zanedlouho pověřen založením nové bankovní pobočky v Brně – kam ho následovala i věrná sekretářka Alžběta. Jejich cesty se rozdělily až po Junkově náhlé smrti.
Čeněk byl od roku 1921 členem Československého klubu automobilistů, o rok později vyhrál v Mercedesu svůj první závod Zbraslav-Jíloviště. Dalším úspěchem pro Junka byl toho roku i uzavřený sňatek s Alžbětou, která se k manželství vyjádřila souhlasně až o několik let později po Čeňkově nabídce.
Alžběta, nyní se zcela novým jménem – Eliška Junková, potajmu absolvovala řidičskou zkoušku, jako jedna z prvních žen v Československu. Netrvalo dlouho a talentovaná jezdkyně usedla na závodě roku 1923 jako spolujezdkyně/mechanička po manželově boku – tehdy něco naprosto neslýchaného.
V nových vozech Bugatti společně dominovali československým závodištím. Vítězství si odnesli z jízdy do vrchu Zbraslav-Jíloviště, Panorama v Karlových Varech a Lochotín-Třemošná – při tomto závodu si Čeněk poranil jednu ruku, řídil tedy jenom jednou, brzdění a další manipulaci s pedály tak obstarávala Eliška.
Tou dobou již závodila sama za sebe i Eliška Junková. Svůj první závod vůbec roku 1924 vyhrála s přehledem. O dva roky později dokonce ve slabším voze porazila svého manžela na desátém ročníku Zbraslav-Jíloviště, které zajela jako absolutně nejrychlejší ze všech – stala se tak první ženou v historii, jež vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Téhož roku absolvovala i první zahraniční závod ve Švýcarsku, kde se umístila jako druhá.
„Královna volantu“ dosáhla svého největšího úspěchu na tehdy nejtěžší trati světa v sicilském závodě Targa Florio, kde roku 1928 dojela za volantem vozu Bugatti T35B, který se jí po cestě při malé srážce porouchal, na páté pozici, dvě minuty za proslulým Louisem Chironem.
S největším úspěchem mladé závodnice, jež bořila dobové stereotypy a předsudky, přišla téhož roku i nejhorší životní rána. Při Velké ceně Německa na závodním okruhu Nürburgring, ve stejném typu vozu Bugatti T35B, v němž Eliška získala svůj životní úspěch, zahynul Čeněk Junek. V ostré zatáčce ex-Mühle překotil automobil, prorazil si lebku a zemřel ve věku 34 let.
Byl prvním, ale bohužel ne posledním závodníkem, který na proslulém „Zeleném pekle“ přišel o život. Eliška Junková již nikdy, i přes naléhání samotného Ettoreho Bugattioho, za volant neusedla. Zemřela 5. Ledna roku 1994 ve věku 93 let.
Jan Králík