„Hotentotská Venuše“ – tak nazývala evropská společnost na začátku 19. století lidskou bytost nedobrovolně drženou v „majetku“ francouzského zvěřince pro pobavení ostatních. Neuctivé jednání pronásledovalo mladou ženu i po její smrti.
Saartije „Sarah“ Baartmanová se zřejmě narodila okolo roku 1789 v jižní Africe. Z afrického otroctví a těžké farmářské práce Sarah roku 1810 „vysvobodil“ britský lékař William Dunlop, který ji odvezl do Evropy. V Londýně na bezmocnou Sarah však čekala jen jiná verze pekla.
Dle dobových záznamů, včetně těch lékařských, byla Sarah inteligentní dívka, s živou veselou povahou, vynikající pamětí zejména na lidské tváře, mluvící jak svým rodným jazykem, tak nizozemštinou, angličtinou a se základy francouzštiny. Hrála na brumli a dobře tancovala. Povšimli si i jejich „ladných“ ramen a zad, „štíhlých“ paží a „rozkošných“ chodidel a dlaní.
To, co však ve skutečnosti přitahovalo pozornost publika, bylo Sarahřino nadměrně velké pozadí způsobené steatopygií – hromaděním podkožního tuku v oblasti hýždí. Za dva šilinky byla vystavována nahá londýnskému obecenstvu jako anatomická kuriozita.
Sarah Baartmanová
Z Londýna byla roku 1814 převezena do Paříže, kde ji koupil krotitel zvěře S. Réaux – ten prakticky (ne však dle zákona) zotročenou Sarah vystavoval v Palais Royal za ještě horších a víc ponižujících podmínek. Okolí se k ní chovalo jako k divokému zvířeti nebo pokusnému králíkovi. Za života si prošla několika nedobrovolnými „lékařskými“ prohlídkami, ale i ložnicemi mužů, majitel ji totiž prodával jako prostitutku. Jednou jí byl dokonce kolem krku uvázán obojek.
Sarah Baartman, jejíž pravé jméno není dosud známo, zemřela v Paříži 29. prosince roku 1815 ve věku 26 let. Příčina úmrtí je dosud neznámá, spekuluje se však o planých neštovicích.
I po smrti bylo její tělo vystaveno ponížení. Po lékařské pitvě umístili Sarahřinu kostru a odlitek do přírodovědného muzea, kde stála k divákovi zády – aby se tak naskytl nenarušený „výhled“ na její pozadí. V muzejní místnosti stálo její obnažené tělo až do roku 1976, kdy bylo kvůli tlaku veřejnosti konečně odstraněno. Ostatky se do Sarahřiny rodné Afriky dostaly až roku 2002, kde byly pohřbeny po více jak 200 letech od jejího narození.
Jan Králík
