Marianne Bachmeierová se během soudního procesu rozhodla vzít osud vraha do vlastních rukou. Pomstychtivou matku, která krutým způsobem přišla o svou jedinou dceru, celý život pronásledovaly tragické události.
Život Marianne Bachmaierové nezačal lehce. Narodila se roku 1950 v německém Sarstedtu rodičům, kteří byli za války věrnými podporovateli nacismu – otec byl dokonce členem Waffen SS. Manželství se však zanedlouho rozpadlo.
Roku 1966 šestnáctiletá Marianne poprvé otěhotněla, dítě bylo dáno k adopci. O dva roky později se v osmnácti letech opět ocitla v jiném stavu, potomka čekala s tehdejším přítelem. I druhé novorozeně putovalo do adopční péče, ještě před porodem však Marianne postihla další rána – v pokročilém stádiu těhotenství byla znásilněna.
Až roku 1973 se ji poštěstilo nechat si své třetí dítě – Annu. Anna byla jejím posledním možným dítětem, Marianne se totiž po porodu nechala sterilizovat. Dceru vychovávala jako svobodná mladá matka v nelehké době.
5. května roku 1980 se tehdy sedmiletá Anna rozhodla pozlobit matku, s níž právě měla konflikt, tím, že půjde za školu. Namířila si to směrem ke kamarádce, ale místo toho potkala souseda Klause Grabowskiho, pětatřicetiletého řezníka a usvědčeného sexuálního delikventa.
Grabowski sedmiletou dívku unesl a několik hodin držel živou doma. Nakonec Annu uškrtil jejími punčocháči, tělo zabalil do krabice a pohřbil v mělkém hrobě. Zadržen byl ještě téhož večera, díky tipu jeho vlastní snoubenky, která kontaktovala policii.
K vraždě se sice přiznal, ale tvrdil, že motiv za dívčinou smrtí byl zcela jiný. Annu nechtěl zneužít, ale umlčet. Dle Grabowskiho prapodivné verze se jej pokoušela vydírat – pokud jí prý nedá peníze, řekne, že ji obtěžoval.
U soudu přítomná matka Marianne Bachmaierová nedokázala poslouchat očividné lži o mrtvé dceři a tak 6. března roku 1981 v Lübecku propašovala do soudní místnosti zbraň Beretta 1934. Jakmile se dostala do blízkosti souzeného, vystřelila celkem sedm ran. Šest jich zasáhlo cíl – záda Klause Grabowskiho.
Z Marianne Bachmaierové se tak před zraky desítek přítomných stala vražedkyně. Zadržení neprotestovala. Německá společnost se rozdělila na dvě strany – lidé, co Marianne podporovali, a lidé, kteří ji nazývali chladnokrevnou vražedkyní.
Marianne se dostalo rozsudku šesti let za mřížemi. Odseděla si tři. Po propuštění se odstěhovala do Nigérie a nakonec na Sicílii. Zemřela ve čtyřiceti šesti letech roku 1996 na rakovinu v Lübecku, kde leží pohřbená po boku dcery Anny.
Jan Králík
