Nepopsatelná tragédie postihla za druhé světové války židovské uprchlíky na palubě lodi Struma. Pouhé metry je dělily od svobody a života, místo toho je však dostihla krutá smrt v hlubinách Černého moře. Katastrofu přežila pouze jediná osoba.
Na konci roku 1941 vyplula z rumunského přístavního města Constanța loď „Struma“ s 769 židovskými uprchlíky na palubě. Většina z nich byla svědky brutálního masakru Židů v Besarábii a Bukovině a zoufale se snažila dostat z nacisty pohlcované Evropy.
Staré plavidlo, jež se sotva udrželo na hladině, dosáhlo své první zastávky – Istanbulu. Cestujícím, bez tureckých víz, však nebylo umožněno vylodění. Britové vytvářeli silný nátlak na turecké autority, aby Strumě zabránili v další cestě, báli se totiž, že pokud cesta uspěje, vytvoří tak precedent pro další židovské uprchlíky do Britského mandátu Palestiny, kterému se snažili mermomocí zabránit.
Osud uprchlíků, včetně žen a děti, byl zpečetěn. Loď s nefunkčním motorem a bez zásob jídla tak Turci odtáhli přes Bospor na Černé moře. Mnoho z uprchlíků se během cesty podél pobřeží pokoušelo přilákat pozornost ke své zoufalé situaci nápisy „POMOZTE NÁM“ v hebrejštině a angličtině. Místo pomoci však byli ponecháni na pospas Černému moři.
Loď, jež moře unášelo bez cíle, nakonec torpédovali Sověti 24. února roku 1942 ponorkou třídy Ščuka. Struma klesla rychle ke dnu, s většinou pasažérů uvězněných v podpalubí. Těch málo, co přežilo torpédování, se pokoušelo přežít na plujících kusech trosek, pomoc však byla v nedohlednu.
Jediným přeživším se stal devatenáctiletý David Stoliar, který se spolu s vrchním důstojníkem Lazarem Dikofem, jež však zemřel během chladné noci, držel lodních dveří. Stoliar se nakonec dožil úctyhodného věku 91 let.
Jan Králík