Celých šest dnů trvalo nekonečné utrpení více jak dvou stovek mladých vojáků, kteří se náhle ocitli ve smrtící pasti, z níž nebylo úniku. Přes sto let pak zůstal jejich válečný hrob nevypátrán – objeven byl až skupinou amatérských badatelů, kteří po lokaci zapomenutého tunelu pátrali po celé čtvrt století.
Nedaleko francouzské Remeše v obci Craonne došlo roku 1917 během bojů první světové války k hrůzné tragédii. 275 mladým německým vojákům se dostalo pomalé smrti uvnitř stísněného tunelu, bez jakékoliv kapky naděje na záchranu.
Francouzské síly úspěšně zneškodnily dva vstupy do tajného „Winterbergského tunelu“, dlouhého okolo 300 metrů, který během druhé bitvy na Aisně zásoboval přední německé linie zbraněmi, municí i lidskými silami. Uvnitř uvězněným německým vojákům tak připravili nepředstavitelnou agonii, které se nevyrovnala ani krutá smrt na samotném bojišti.
Během následujících šesti dnů mužům pomalu docházel kyslík. Většina z vojáků se udusila, mnoho dalších se však rozhodlo vzít osud do vlastních rukou, nebo spíše zbraní, a život raději ukončili sebevraždou. Někteří dokonce požádali své spolutrpitele, aby jim k rychlé smrti dopomohli. Hrůzy podzemního pekla z téměř tří stovek vojáků přežili pouze tři muži.
Lokace tunelu na staré fotografii. Okolí se za léta změnilo k nepoznání.
Ve zmatku děsivé války, která do té doby neznala obdoby, se na přesnou lokaci tunelu s ostatky 275 zaživa pohřbených vojáků zapomnělo a po jejím skončení Francouzi ani Němci nejevili zájem jej znovu lokalizovat.
Zapomenut a ztracen tak Winterbergský tunel zůstal až do minulého roku, kdy ho po pětadvaceti letech ustavičného pátrání objevila dvojice amatérských historiků – otec a syn. Alain a Pierre Malinowski tušili lokaci tunelu po celou jednu dekádu, oficiální autority však dvojici ignorovali.
Pierre se nakonec rozhodl tunel „otevřít“ sám – ilegálně a vyburcoval tak úřady k činu. Doufá, že se zesnulým vojákům dostane řádného pohřbu nebo alespoň ochrany či zapečetění pietního místa tragédie, jež prý zůstalo netknuté podobně jako římské Pompeje.
Jan Králík
