„Zázrak roku 1511“ – neobvyklý protest, který vešel do historie svou bizarní komičností během „smrtící zimy“. Nemravní sněhuláci tehdy ozdobili ulice zamrzlého Bruselu plného frustrovaných, ale stále velmi kreativních obyvatel. Groteskní událost nakonec korunoval šťastný konec.
Roku 1511 zasáhla tehdejší Brabantské vévodství neobvykle krutá zima. Těžké období šest týdnů trvajícího mrazu hluboko pod nulou, kterému se bez příkras přezdívalo „smrtící zima“, zahalilo Brabanťany do oblaku zoufalství.
V Bruselu tak byl pro alespoň částečné rozptýlení vyhlášen zimní festival. Lidé ve slavnosti uzřeli příležitost, jak dát najevo svou vzrůstající frustraci. Těžkou zimu totiž znesnadňoval i rapidní populační boom a velké rozdíly mezi zámožnější elitou a běžným obyvatelstvem.
Ze sněhu městských ulic tak povstalo na 110 elaborátně propracovaných sněhuláků. Kromě typických a očekávaných motivů typu Adama a Evy, svatého Jiřího s drakem, rytířů a bájných figur skupinu doplnily i postavy satirického, sexuálního a dokonce i pornografického motivu.
Zimní krajina s bruslaři od Pietera Bruegela z roku 1565.
Počet „neřestných“ sněhuláků nakonec přesáhl více jak polovinu. Sněhová jeptiška sváděla muže, sněhulák se sněhuláčicí se oddávali erotickým hrátkám před městskou kašnou, nahý sněžný hoch močil do úst sněhového muže, sněžné prostituty lákaly kolemjdoucí do vykřičené čtvrti.
Před palácem vládnoucího císaře Karla V. Habsburského pak vyrostla „sněhová panna s jednorožcem v klíně“ – na známku protestu absence vládce, který žil se svou tetou Markétou Habsburskou v belgickém městě Mechelen.
Vzrůstající rozdíly mezi sociálními vrstvami přivedly některé ke skutečné „pomstě“ – chudší obyvatelé zničili mnoho ze sněhuláků postavených vládnoucí třídou.
Zoufalství nakonec ukončilo náhlé oteplení a rychlé tání sněhu, které však způsobilo v Bruselu záplavy. Po zklidnění situace okolo vody ve zmražené i tekuté formě francouzský král daroval městu vytoužených 1000 zlatých mincí.
Jan Králík
