Život rozporuplné osobnosti Wilhelma Kubeho, říšského komisaře v Bělorusku, který před popravou házel dětem do hrobů sladkosti, ukončila až jedna z jeho oblíbených pokojských – sympatická Jelena Mazanik.
Wilhelm Kube, extrémní antisemita (kterému bylo umožněno studium na berlínské univerzitě díky stipendiu pojmenovaném po židovském učenci Mosesovi Mendelssohnovi), se během své nacistické kariéry vyšplhal roku 1941 na post říšského komisaře („místodržícího“) v okupovaném Bělorusku.
Kube, který jednou prohlásil: „Co je mor a syfilis pro lidstvo, jsou Židé pro bílou rasu,“ se i přes své extrémní názory choval vůči německým Židům v Bělorusku, na rozdíl od jiných místodržících, poměrně shovívavě a pokoušel se některé z nich ochránit před likvidací. Dokonce napsal stížnost o špatném zacházení s německými Židy Reinhardu Heydrichovi.
Jeho ambivalentní přístup ale z Kubeho neučinil o nic menší monstrum. Roku 1942 se přímo účastnil zneškodnění minského ghetta. Nechal naházet skupinu ukrývajících se dětí do hluboké jámy plné písku. Plačícím dětem ještě hodil sladkost předtím, než dal rozkaz k zasypání díry.
Kubeho osud se zpečetil, až když s manželkou najal mladou Bělorusku Jelenu Mazanik. Sympatickou ženu potkali v kasinu pro německé důstojníky a nabídli jí práci pokojské. Netušili však, že Jelena má za sebou již spolupráci s běloruskými partyzány.
Minské ghetto.
Poté, co odbojářům nevyšel již třetí pokus o atentát na Kubeho, přišla na scénu Jelena. Od partyzánů obdržela malou bombu (s plánem Kubeho otrávit nesouhlasila, protože se bála, že by se k jedu dostaly i Kubeho malé děti či těhotná manželka), kterou za pomocí sestry Valentiny nastavily dne 21. září roku 1943 k výbuchu přesně za 24 hodin. Výbušninu zabalila do kapesníčku a druhého dne se vydala do práce.
Kontrolou přísně střežené vily prošla celkem bez problémů, na dotaz, co má v kapesníku, odpověděla „jenom dárek pro Kubeho manželku“, stráž, která služebnictvu důvěřovala, ji nechala jít. Bombu pak umístila v ložnici pod Kubeho matraci. V 1:20 po půlnoci bomba explodovala. Kube byl okamžitě mrtvý (manželka spávala v jiné místnosti).
Statečná a odhodlaná. Půvabná špionka Violette vysílená po roce v koncentráku dostala kulku do hlavy
Tou dobou byla už Jelena spolu s rodinou na cestě do bezpečí, kterou předem naplánoval běloruský odboj. O bezpečí však nemohli hovořit běloruští obyvatelé. Pomsta ze strany nacistů byla chladnokrevná – tisíc obyvatel Minsku bylo donuceno vykopat si vlastní hroby a zastřeleno.
Jelena po válce dostala nejvyšší státní vyznamenání – Hrdina Sovětského svazu. Zemřela v Minsku roku 1991 ve věku 82 let.
Jan Králík
