Jazyk není holubník ani rybník a gastronomické termíny mají svůj význam. V tomto článku se dočtete, proč bramborový salát servírovaný o českých Vánocích není tím opravdovým bramborovým, nýbrž původně salátem ruským, podivíte se, proč se mu neříká „český salát“, ale taky zjistíte, že svět sladkovodních českých ryb se rozhodně neomezuje jenom na kapra v trojobalu… a že je velká škoda nemít na talíři desítky dalších sladkovodních ryb nejen na Vánoce, ale po celý rok.
Okoun na grilu, česnekem potřený a řádně propečený, že i kostičky se rozpadají v ústech. Nebo amur, i když je tučný, když se opraží na pánvičce, jen na másle a s kmínem, k tomu chleba s křupavou kůrkou, to je esence slasti. Nebo špízy se sumce a k nim domácí papriková majonéza, co se do ní ty kousky namáčí. A můžeme pokračovat dál ve vyvolávání řady dalších lákavých chutí, třeba lahodně kyselých zavináčů ze pstruha, karbanátků z tolstolobika, sivena pečeného jen na vrstvě hrubozrnné soli nebo zlehka opraženého lína, který je přelitý horkou marinádou z česneku, cibule, paprikového lusku, soli, pepře, octa a vody…
Tak trochu jiné, ale přesto Vánoce s rybí štědrovečerní krmí, která je chutnější a zdravější než kapr v trojobalu: cejn pečený s rajčaty v máslové omáčce. www.rybanatalir.cz
Proč to ale vůbec píšeme? Protože za pár týdnů jsou tu opět Vánoce a jako už mnohokráte v životě nám na štědrovečerním talíři přistane hrouda bramborového salátu, který vlastně žádným opravdovým bramborovým salátem není, a hned vedle ní ‚řízek‘ smaženého kapra v úpravě, která je sice ‚tradiční‘, ale ze všech myslitelných kulinářských úprav zároveň nejbanálnější a asi i úplně nejhorší, protože kapr zatavený v neprodyšném trojobalu z hladké mouky, vajec a strouhanky nemůže být chutně propečen, ale jen nechutně udušen.
Pokud nechcete být kuchařsky impotentní, stačí se podívat např. na webovou stránku rybanatalir.cz, klikněte na Najdi svého rybáře a rozbalí se vám interaktivní mapa s lokacemi mnoha desítek rybářství a prodejen, kde si můžete kromě kapra vybrat i další druhy sladkovodních ryb. A vedle toho zde najdete jak kulinářsky rafinované, tak i chutně jednoduché recepty na jejich úpravu.
Díky téhle interaktivní mapě už dnes není žádný problém najít si nejbližšího prodejce českých ryb, k němuž ‚doplavaly‘ tou nejkratší cestou, a jsou tudíž i zaručeně nejčerstvější. www.rybanatalir.cz
Rybu už tedy máme, a teď ještě bramborový salát? Není ovšem bramborový salát jako bramborový salát. Ten tzv. „náš původní český“ vlastně ani bramborovým salátem není.
Všimli jste si, že kdekoli v cizině, když si objednáte bramborový salát, dostanete něco zcela jiného, než co známe z domova? Protože to, co považujeme za český salát, je ve skutečnosti ruský salát neboli salát Olivier. Tento sémantický zmatek mnohé pořádkumilovné Evropany irituje. Pokud totiž nebudou termíny znamenat to, co znamenají, nemůžeme nikdy najít společnou řeč!
Shrňme si tento problém v několika bodech:
1. Skutečný bramborový salát je z brambor a není v něm nic jiného než brambory, ocet a olej, nebo – podle severoněmeckého receptu – i trochu majonézy.
V Německu se tomuto pokrmu říká Kartoffelsalat, Angličané i Američané jej znají jako Potato Salad, Francouzi jako Salade de pommes de terre, pro Holanďany je to Aardappelsalade a Italové mu říkají Insalata di patate. V přesných překladech tedy „bramborový salát“!
2. Přípustné je přidat nějaké to vajíčko, možná cibulku, snad ještě i trochu okurčičky. Ale už nic víc!!
Tohle je echt Kartoffelsalat
3. Pokud do toho jako většina Čechů nacpete ještě vařenou mrkev, celer a nedej bože i nějakou uzeninu nebo hrášek – „aby to bylo barevný“ –, vznikne z toho cokoliv jiného, jen ne bramborový salát! To cokoliv vypadá jako ruský salát a chutná to jako ruský salát!
4. Buďme přesní: to, co si děláte doma a co bohužel dostanete i v českých restauracích, je ve skutečnosti variace na tzv. ruský salát, známý ve světě i jako salát Olivier. Lucien Olivier byl ruský šéfkuchař belgického původu, který tuhle směs vymyslel v 60. letech 19. století. Tak to prostě je, klidně si to najděte třeba v Encyklopedii Britannice nebo na Wikipedii.
5. Přesné termíny by se měly dodržovat. Když si v obchodě koupíte veku, tak na ní nechcete mít vajíčka, pomazánku ani šunku – to už by totiž nebyla veka, ale český chlebíček! Když chcete máslo, tak má být jen a pouze z mléka, a ne výrobek zvaný pomazánkové máslo, ve kterém je například smetana a bramborový škrob. Když chcete rum, tak Zacapu nebo jiný výrobek z cukrové melasy, a ne bramborový líh s karamelem a vanilkou (což býval třeba Tuzemský rum).
A když chcete v restauraci dostat bramborový salát, tak přece chcete bramborový salát, a ne salát s hráškem, mrkví, uzeninou atd.
A tohle je salát Olivier, kterému v Česku říkáme bramborový. Je skvělý, je dobrý, ale není to v žádném případě ten původní a opravdový salát bramborový.
6. Abyste nám rozuměli, nechceme vám říkat, co máte dělat, co máte jíst ani jak si svůj ‚bramborový‘ salát připravovat. Jezte si, co chcete, to je vaše věc. Jen to prosím dobře pojmenujte. Když si třeba v Belgii v supermarketu koupíte bramborový salát, tak si můžete být jisti, že dostanete bramborový salát.
7. Nikdo nám nesebere náš národní poklad, náš salát, kde základ tvoří brambora. Jen mu prosím neříkejme bramborový, ale třeba český salát. Ano, český salát. To bude nejlepší, protože od toho ruského Oliviera se může přeci jenom trochu lišit. A jak to krásně zní: Czech Salad, Insalata di Ceca nebo třeba Böhmisches salat.
– Jiří Vrátný
