Zpěvák Michael Kluch strávil s kapelou Queenie 16 let ježděním po klubech, slavnostech i festivalech. Své verze písní legendárních Queen hráli na narozeninách britské královny i na slavném festivalu v Montreux. V českém prostředí se však dočkali výrazné pozornosti až poté, co v září roku 2021 třikrát vyprodali pražskou O2 arenu. Příští rok se jejich bombastická show do vysočanské haly vrací. Michael Kluch se při té příležitosti rozhovořil o tom, jaké je stát na pódiu v roli Freddieho Mercuryho, kdo riskoval úspory pořádáním obří show v O2 a kam dál lze ještě jít.
Vyprodaná O2 arena
„Chtěli jsme se odvděčit fanouškům za 15 let, kdy nás hnali dopředu. A nejlepší způsob, jak to udělat, byla velká show. Původně měla být v Lucerně, ale chtěli jsme to pojmout opravdu velkolepě. Tehdy nás napadlo, proč nezkusit rovnou O2.“
„Znamenalo to riziko, žádný tribute band takovou obří šílenost nedělá. Visely v tom moje vlastní peníze. Rozpočet se asi třikrát navyšoval, tak už to v českém showbyznysu chodí. Je těžké se na někoho spolehnout.“
„V září šly do předprodeje vstupenky – a během měsíce a půl zmizely. Oddechli jsme si, přidali druhý koncert, vyprodal se za stejnou dobu. Původně jsme plánovali dokonce čtyři, dva na jaře a další dvojici v zimě. Kvůli pandemii nakonec čtvrté vystoupení odpadlo.“
„Bylo to skvělé, neuvěřitelné. A pak přišly restrikce kvůli covidu a všechno se muselo posouvat. Ale nakonec všechno dopadlo skvěle, ty tři koncerty překonaly všechno, co jsem si pro sebe dokázal představit, bylo to jako sen. I proto do toho jdeme znovu. Ale naší hlavní misí je splnit sen divákovi.“
Koncertní divadlo
„Nechceme jen odehrát co nejvěrněji písničky. Snažíme se ukázat, jak vypadaly koncerty Queen ve vrcholné formě. Nehrajeme si na Queen, hrajeme Queen, v tom je podstatný rozdíl. I proto říkáme svým vystoupením koncertní divadlo, takový byl koneckonců i originál. Do O2 jsme udělali takovou výpravu, že kdybychom tehdy vyprodali jen jedno vystoupení, skončili bychom v mínusu.“
„Ale povedlo se. Po koncertě za námi do šatny přišel Leoš Mareš, že něco tak velkého ještě v pražské O2 neviděl. Stejné ohlasy jsme měli i od dalších diváků. Jen škoda, že to moc nezajímalo média. Asi stigma tribute kapely.“
Skladby někoho jiného
„Bojujeme s tím pořád. ‚To je ta kapela, co někoho kopíruje.‘ Beru to už sportovně, ale trápilo mě to. Velký zlom znamenala naše účast v televizní soutěži Československo má talent roku 2010. Předtím jsme čtyři roky poslouchali, že nemáme budoucnost, ať se držíme svých civilních zaměstnání… A najednou nadšená odezva z tolika stran. Dala nám víru, že ta dřina, kterou do Queenie vkládáme, může mít smysl.“
„Dobrá tribute kapela nesmí být jen živý jukebox na kopie cizích songů. Stejně jako v divadle jde o přenesení diváka do jiného místa, času a příběhu – v našem případě o přenesení na koncert Queen před nějakými 40 lety. Pokud se to podaří, mise je splněna.“
Jak se dělá Freddie
„Rify, vokální linky a pohyby se dají nacvičit. Uvěřitelnost ne. Vycházím z technik, které používal Freddie, ale pořád zůstávám Michaelem. Některé pohyby, které na pódiu dělám, jsou úplně jiné než u Mercuryho. Ale vycházejí z podobného druhu expresivity, takže mi je lidi uvěří. Tohle platí pro všechno, co děláme. Musíme se přiblížit úrovni kapely, kterou má publikum perfektně naposlouchanou, ale zároveň neznít jako křečovitá kopie.“
„Mercury v určitých momentech rád a hodně dynamicky zatínal pěst směrem k publiku. Když ho jen slepě napodobím, abych se mu podobal, nikdo mi to neuvěří. To gesto musí přijít v momentě, kdy ho na scéně sám cítím a potřebuji udělat. Tehdy funguje.“
„Z hudebního hlediska nás limituje jen živé hraní. Některé písně z přelomu 80. a 90. let prakticky nejde zahrát tak, aby zněly jako studiová verze. Spousta kytarových vrstev jedna přes druhou, orchestrální části… Ani Queen sami je živě nehráli.“
Nádherná muzika
„Queen dělali hudbu zajímavým způsobem. Něco je slyšet na první poslech, ale jiných věcí si všimnete, až když to zkusíte zahrát. Používali nástroje tak, aby si vzájemně frekvenčně nekonkurovaly, i proto je finální výsledek tak působivý.“
„Nedokážu si vybrat jednu oblíbenou skladbu. Ale třeba Was It All Worth It, což je méně známá píseň z alba The Miracle, má vypjatý zpěv, je v ní zvláštní druh agrese. Když ji zpívám, mám husí kůži. Balada Too Much Love Will Kill You má zase polohy, které mi dovolují hrát si s hlasem a harmonizovat se zbytkem kapely… A zmínil bych ještě Under Pressure, protože krom Queen obdivuji i Davida Bowieho a je to opravdu výborná píseň.“
Vztahy s ostatními muzikanty
„Většina kolegů z branže nás vnímá s respektem. Vidí, že jsme něčeho dosáhli a umíme hrát. Na druhou stranu… Znáte ten vtip o dvou muzikantech, jak se potkali a nikoho nepomlouvali? Ano, tohle je pointa, lidi v showbyznysu ji pochopí snadno. Takže i ke mně se občas dostanou nějaké řeči.“
Kam dál
„Teď se soustředíme na příští koncert v O2 areně. Zároveň tiše doufáme, že to tím nekončí, že je pořád kam jít. Chtěli bychom s touhle show objet celý svět. Bylo by fajn navázat nějakou spolupráci i s členy Queen, ale zatím v kontaktu nejsme. Známe se s Peterem Freestonem, blízkým přítelem a bývalým asistentem Freddieho, a vážíme si jeho podpory.“
