Bývalý primátor Prahy Pavel Bém svých politických rozhodnutí nelituje. Zpětně si stojí za tím, že jeho vazby na podnikatelské prostředí metropoli pomohly, a nic by neměnil ani na svém přístupu ke kauze odposlechů, která mu zničila politickou kariéru. „Většina těch odposlechů se nese v duchu novinářské fantazie a převyprávění reality,“ tvrdí politik v novém díle podcastu Slepá spravedlnost. Jak do toho všeho zapadají jména jako Roman Janoušek, Mirek Topolánek nebo Vít Bárta?
Bém vykonával funkci pražského primátora v letech 2002 až 2010. Zejména ke konci svého druhého funkčního období byl čím dál více kritizován za úzké vztahy s lidmi z byznysu, což sám bývalý primátor nepopírá a nepovažuje za problém. Lobbisty vnímá jako přirozenou součást politického ekosystému. „Já osobně proti lobbistům nic nemám a nikdy jsem neměl. Co mi ale vždycky vadilo, je představa, že by za mě měl někdo jiný dělat rozhodnutí. Ne, to je moje odpovědnost,“ zdůrazňuje.
Kamarád Roman
Za svými rozhodnutími ve funkci si pořád stojí. Lobby podle něj politikům často přinášejí relevantní informace k různým projektům – proto jim naslouchal. Především ale podle Béma mívají většinou skutečný zájem na tom, aby se jednotlivé projekty dotáhly. Ač jde o střízlivý pohled na společenskou realitu, právě toto přesvědčení nakonec Pavlu Bémovi ve spojení s pověstí magistrátního „despoty“ a „diktátora“ zlomilo vaz. Lví podíl na tom měli jak pražští novináři, tak vedení tehdejší ODS.
Největším trnem v oku se pro ně přitom stal Bémův dlouholetý kamarád a takzvaný „lord Voldemort“ pražského byznysu, Roman Janoušek. Zveřejněné záznamy odposlechů mezi Bémem a Janouškem později podrobně rozebral investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Bém si ale dodnes stojí za tím, že výsledná interpretace je z velké části dílem novinářské fantazie a senzacechtivosti. „Když si ty odposlechy poslechnete, zjistíte, že v nich Pavel Bém s Romanem Janouškem moc pražských věcí neřeší. Mluví se tam o řešení problému mrtvého koně nebo o takzvané maurské princezně,“ vysvětluje bývalý primátor.
V obou případech jde podle něj o překroucení reality, která se týkala zesnulého koně Bémovy manželky. Kmenta je ovšem interpretuje tak, že se politik s lobbistou baví o tehdejším řediteli Lesů ČR Františku Koníčkovi, respektive o bývalé nejvyšší státní zástupkyni Renátě Vesecké. „Většina těch odposlechů se nese v tomhle duchu páně Kmentovy fantazie a jeho narativního převyprávění těchto realit. Dodnes je to pro mě fascinující,“ podivuje se Bém. To už ale byla de facto poslední kapitola daleko složitější historie, která Bémovi obrátila život naruby a zničila jeho politickou kariéru.
Z lovce lovnou zvěří
Novináři i jeho mateřská ODS se proti němu začali stavět už v době, kdy ještě jako primátor Prahy v roce 2007 odjel na šestitýdenní dovolenou, během které absolvoval výšlap na nejvyšší horu světa, Mount Everest. „Části médií jsem se tím zprotivil. Přitom by se dalo říct, že v zahraničí tato událost rezonovala v pozitivním slova smyslu. Prostě primátor tady vylezl na nejvyšší horu světa. Ale v Čechách se to stalo nástrojem drakonického bičování. A pak se na to spousta věcí nabalovala,“ vzpomíná vysloužilý politik.
Pavel Bém později zareagoval tím, že se při volbě předsedy ODS postavil proti tehdejšímu lídrovi Mirkovi Topolánkovi. To byl podle něj moment, kdy se z lovce stal lovnou zvěří. „Já jsem v té době věděl, že jsem lovnou zvěří a že na mě několik specializovaných útvarů Policie ČR a zpravodajských služeb pracuje na základě objednávky. Věděl jsem, že jsou mé telefony odposlouchávané. Věděl jsem, od koho ta objednávka jde,“ hovoří bez obalu. Šlo o nelítostný konkurenční boj mezi populárním primátorem hlavního města, který byl ve volbách v roce 2006 schopen získat 56% podporu, a tehdejším vedením strany reprezentovaným Topolánkem a jeho loajalistou Ivanem Langerem.
„To, že proti mně jde Mirek Topolánek, je dneska vlastně úsměvný příběh. I on už to otevřeně v médiích přiznává. Třeba na tom volebním kongresu ODS jsme měli velmi postmoderní čtecí zařízení, které umožňovalo velmi dobrý kontakt s publikem, ale zároveň umožňovalo držet se přesně toho, co jste si v tom projevu napsal. Mirek Topolánek se sice postupem času stal velmi zdatným řečníkem, ale řekl bych, že v té době mé rétorické dovednosti byly kvalitnější a Mirek to velmi dobře věděl, tak na mě připravil takovou lumpárnu. Takže když jsem přišel na volebním kongresu ODS se svým kandidátským projevem k pultíku, pultík přestal fungovat,“ popisuje Bém konkrétní okolnosti.
Do roka a do dne
Pavel Bém se sice předsedou ODS nestal, nicméně jeho výsledek, těsnější než se očekávalo, zafungoval. Přestal být lovnou zvěří, ale zároveň byl odpraven do věčných politických lovišť a náležitě mediálně potrestán. Odposlechy ale v té době ještě nebyly věcí veřejnou – tou se staly až v roce 2012 v rámci koaliční přestřelky mezi Topolánkovým nástupcem na postu premiéra Petrem Nečasem a Vítem Bártou, který stál v čele svého podnikatelského projektu paradoxně nazvaného Věci veřejné. Bém už v té době nebyl primátorem, ale stále sloužil jako řadový poslanec. Už to vypadalo, že Nečasova vláda padne, ale nakonec se tak nestalo, protože vládní krizi Věcí veřejných v médiích přebily zprávy o korupci na pražském magistrátu.
„Po zveřejnění odposlechů jsem byl za Petrem Nečasem, který chtěl, abych odešel z ODS. Já mu řekl, že to, jak jsou pět nebo šest let staré odposlechy interpretovány panem Kmentou, je prostě lež a zločin,“ vzpomíná na konfrontaci a dodává: „Když jsem se s ním loučil, tak jsem mu řekl: Ale Petře, vaše důvěra v ty odposlechy a vaše důvěra v tento nástroj politického života je perverzní, zákeřná. A říkal jsem mu, do roka a do dne to poznáte na vlastní kůži.“ V tom se Pavel Bém, stejně jako předchozí host podcastu Slepá spravedlnost, David Rath, nemýlil. Nečasova vláda opravdu padla v rámci další krize hned o rok později, v roce 2013. A důvod? Odposlechy premiéra Nečase a jeho nejbližšího okolí.
Perverze, o které Bém hovoří, je do určité míry podtržena faktem, že v souvislosti s jejich zveřejněním padla závažná obvinění vůči zaměstnancům Bezpečnostní informační služby. Ti měli údajně odposlechy vynést a předat je Vítu Bártovi. Všichni aktéři kauzy byli ale před pár lety zproštěni obvinění – dodnes se tedy neví, kdo odposlechy vynesl a zveřejnil. „Zpětně se na to dívám se zadostiučiněním. Já samozřejmě nelituji jediného dne, který jsem strávil v politice, ale musím se přiznat, že jsem tak strašně vděčný za to, že už v té politice nejsem,“ uzavírá Pavel Bém, o kterém se mimo jiné v současnosti hovoří jako o kandidátovi na nového šéfa Pražského dopravního podniku.
Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází legenda české advokacie JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
Foto: Chrenek, Toman, Kotrba
