Velký pátek je opět za námi, Ježíš ukřižován, dokonáno jest. Full HD záznam celé události nemáme, obrazy však ano. A není snad lepší stručné shrnutí toho nejdůležitějšího, než lpění na nepodstatných detailech? Zde je deset zásadních zpracování zásadní vertikální scény.
1. Hieronymus Bosch: Ukřižování s dárcem (1480–1485)
Když si dřív zákazníci objednávali obrazy, tak se toho někdy vůbec nebáli, a nechali se zakomponovat do díla. Investor obrazu zde v černém se Svatým Petrem, apoštolem Janem a Pannou Marií, Ježíš působí trochu jak dekorace. Kosti a lebka na zemi připomínají divákovi: moc se nesměj, na tebe taky dojde! A naprosto úžasná je drobná postava na cestě pod vysokým stromem.
2. Salvador Dalí: Kristus sv. Jana od Kříže (1951)
Podívejme se na Spasitele pěkně svrchu a hlavně si nenechejme krásný triangulární design kazit žádnou krví, hřebíky, ani jinými nepříjemnostmi.
3. Matthias Grünewald: Ukřižování (1510–1515)
Tady je zcela jasné, že to není úplně legrace a že zásadní momenty v životě nevypadají jak v reklamách. Vystižení bolesti, vyčerpání, zmučeného těla a zoufalství je naprosto fenomenální. Až se někdy budete chtít opět o středověku vyjadřovat s despektem, vzpomeňte si na mistra Grünewalda a tento jeho opus z Isenheimského oltáře.
4. Pablo Picasso: Ukřižování (1930)
Svět je barevný, utrpení je černobílé. Tvary a výrazy je toto významný předchůdce nejspíš nejslavnějšího Picassova díla Guernica (1937).
5. Francis Bacon: Ukřižování (1965)
Tři panely, tři podoby násilné smrti. Pro britského malíře, pro nějž jsou charakteristické zvláštně zdeformované postavy, představují obrazy ukřižování „monumentální konstrukci, na níž lze pracovat s vlastními pocity a vjemy.“ Nepřipomíná vám tento Baconův triptych podivná jatka? Nám ano.
6. Nikolai Ge: Ukřižování (1894)
Při ukřižování se zatměla obloha ( „v poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin“). Nikolai Ge zvolil úplnou čerň, což se silně osvětleným popředím vytváří velmi působivou kompozici. Ruský realista zde navíc dosáhl takové upřímnosti , jako málokdo před ním od Grünewalda (viz výše).
7. Paolo Veronese: Ukřižování (kolem r. 1582)
Hodně vysoko, hodně lidí, zajímavé město v pozadí.
8. Thomas Eakins: Ukřižování (1880)
Známá scéna zbavená veškerých znaků božské přítomnosti: jasné světlo bez zatmění nebes, krev a bolest bez svatozáře.
9. Bartolomé Esteban Murillo: Ukřižování (přibližně 1675–1680)
10. Paul Gauguin: Žlutý Kristus (1889)
Tentokrát něco barevného ze severofrancouzského venkova, konkrétně v Pont-Aven, kolem bretaňské ženy. Vedle barev je pozoruhodné tvarování postav pomocí okrajových linií.
11. El Greco: Ježíš na kříži uctíván dvěma dárci
Zde opět Ježíš s malířovými současníky, kteří si obraz objednali. Jeden je duchovní, druhý laik. A náš zákazník, náš pán, takže jejich rysy jsou podány velmi pečlivě. Oba smrtelníci vzhlížejí ke Kristu, Kristus pak vzhlíží k Otci. Další lidé, ani žádná krajina, nejsou.
12. Frederick S. Wight: Moderní ukřižování (1933)
Soudobé outfity, vysoké podpatky… ta scéna prostě není historie, ale současnost a děje se pořád. Jedna historická věc je tu však přesto zajímavá – ukřižovaní pánové jsou ještě upevněni provazy, což je archeologicky doložená dobová praxe.
