Vor Medúzy od Théodora Géricaulta můžete vidět v Louvru a je uměleckou reakcí na dobovou událost, která v nás vyvolává obdiv nad hrdinským přežitím statných mužů po mnoha dnech strávených na moři na velmi vratkém a v rychlosti sestrojeném voru. To, co se ale ve skutečnosti stalo, je sice ohromující, ale rozhodně ne chvályhodné.
Fregata Medúza, válečná plachetnice o čtyřiceti dělech, sloužila během Napoleonských válek (1803-1815) na Jávě a Atlantiku. Po Restauraci Bourbonů byla znovu vyslána do služby směr Senegal. S neschopným kapitánem v čele. Na palubě bylo okolo 400 lidí, z toho jedna žena.
Filozof zapříčinil ztroskotání
Neschopný kapitán si k navigování přizval přítele, který byl sice schopným filozofem, ale s navigováním neměl žádné zkušenosti. Ten si spletl velký shluk mračen na obzoru s pevninou a Medúza najela na mělčinu vzdálenou asi 50 km od pobřeží.
Na palubě byly dva záchranné čluny, stačilo tedy dvě cesty tam a zpátky a všichni by byli v bezpečí. K tomu posádka sestrojila 20 m dlouhý a 7 m široký vor – ten měl převézt lodní náklad.
Jenže začala bouře, Medúza se začala rozpadat, posádka zpanikařila, kapitán zavelel k evakuaci. Sám se nalodil do záchranného člunu se svými nejbližšími a zbylých 146 lidí (včetně té jedné nešťastnice) posadil na onen raft, který neměl žádné řízení, navigaci, jen minimální zásoby, místo vody jeden sud vína a byl z větší části pod vodou. 17 mužů zůstalo na palubě Fregaty (ti byli později zachráněni).
Plán byl takový, že muži pomocí záchranných člunů doveslují na pevninu a vor k nim bude přivázaný. Osud lidí na kusech dřeva byl tedy znovu v rukou zbabělého kapitána. Ten nechal lana přeříznout, protože je těžký vor zpomaloval a bál se, že se ze zoufalství ostatní pokusí dostat na loďky a převrhnou je. Sám odplul do bezpečí.
Za pár dní zbylo ze 146 lidí jen 15
Na voru propukla panika. Jen první noc spáchalo sebevraždu nebo bylo zabito 20 lidí. Počasí se zhoršovalo a bezpečný byl jenom střed plavidla. Strhly se bitky – důstojníci a obyčejní cestující na jedné straně, námořníci a vojáci na druhé. Čtvrtý den bylo naživu pouhých 67 lidí z oněch 146, někteří se dokonce pustili do pojídání druhých. Osmý den se ti nejsilnější rozhodli hodit slabší přes „palubu“ a zůstalo jich jen 15 – a těchto 15 za čtyři dny zachránila náhodně projíždějící loď. Stačilo tedy 13 dní na otevřeném moři, aby zemřelo (a z větší části nešlo o nešťastnou náhodu nebo o přirozenou smrt) 131 lidí.
Géricaultova romantická posedlost ho zavedla do márnice
27letý Géricault byl touhle hrůzyplnou událostí doslova posedlý. Vyzpovídal a načrtl si přeživší námořníky, zúčastnil se procesu s kapitánem lodi, nechal si vyrobit voskové odlitky různých figur a dokonce navštěvoval márnici, ve které studoval utonulé a nakonec si poručil vyrobit repliku originálního voru.
Výstava na pařížském Salonu roku 1819 přinesla smíšené reakce. Zarytí klasicisté, kteří neholdovali romantickému nespoutanému duchu v díle, viděli pouhou „hromadu mrtvol“. Ale romantismus pomalu nastupoval na scénu a Géricautova malba (tehdy ještě pojmenovaná „Scéna ztroskotání“) mísící reálné s nereálným vyhrála první cenu.
Do Louvru ale obraz nechtěli, a proto ho Géricault zavrhl, vyřízl z rámu a uložil k příteli. Trpící tuberkulózou, oslabený spadl z koně a na následky těchto dvou životních neštěstí zemřel o pět let později ve svých 32 letech. Romantik dosáhl romantické smrti. Jeho náhrobek na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise zdobí reliéf jeho nejslavnějšího díla, které sám nemiloval – Vor Medúzy.
A zde se můžete podívat na 12 nejlepších ukřižování. Vyberte si své oblíbené!
