Jan Kefer, o kterém pravděpodobně většina z vás slyší poprvé, byl všestranně nadaný český učenec opředený tajemstvím. V průběhu druhé světové si ho vybraly nacistické špičky, aby se stal dvorním astrologem Adolfa Hitlera. On však i přes veškerý tlak a výhrůžky vůdcových spolupracovníků nabídku odmítnul a v pouhých 35 letech pak zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg.
Narodil 31. ledna 1906 v Novém Bydžově jako nevidomý, ale ve třech letech jeho vrozená vada zraku sama, jakoby zázrakem, zmizela. Právě tím zdůvodňují někteří historici a badatelé to, že byl Jan Kefer obdařený mimo jiné mimořádnou vnímavostí, citlivostí a intuiticí. Po manželově smrti se jeho matka i s malým Janem přestěhovala do Prahy, kde později studoval na tehdy velmi prestižním arcibiskupském gymnáziu. Jeho třídním učitelem byl jistý Jaroslav Ovečka, teolog, spisovatel a autor knihy o mystice, a možná právě tady lze vystopovat jeden z motivů jeho pozdějšího zájmu o mystiku, magii a další podobné disciplíny. Po maturitě se nechal zapsat do noviciátu Strahovského kláštera. Po několika letech z řádu opět vystoupil a vystudoval filozofickou fakultu Karlovy univerzity, aby později pracoval jako knihovník Národního muzea, Strahovského kláštera i Vatikánské knihovny.
Jeho nadání a touha po vědění ovšem neměly hranic. Mluvil mnoha světovými jazyky, včetně latiny, řečtiny a arabštiny, ovládal rovněž staročeštinu. Byl také uznávaný klavírista a hudební skladatel. I přes své vědecké zaměření se zajímal o hermetické (tajné, mystické) směry, o magii, okultismus a také o astrologii. Do češtiny přeložil díla jako Tibetská kniha mrtvých, Kniha zasvěcení a další. Sám pak napsal svazky, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků a dnes patří již ke klasickým dílům ve své oblasti, jako například tituly Praktická astrologie, Theurgie nebo Encyklopedie zapomenutého vědění.
Byl také dlouholetým předsedou sdružení českých hermetiků Universalia, kolem kterého se dodnes vznášejí legendy a tajemství. Představitelé této společnosti se scházeli například v dnešní pražské kavárně Louvre a pokoušeli se proniknout do oblastí, které jsou běžnému smrtelníkovi zapovězeny.
Kefer trpěl různě závažnými změnami zdravotního stavu, které měly jednoho společného jmenovatele – neochotu marnit svůj čas ohledy ke své tělesné schránce. Na dobových fotografiích vidíme rozcuchaného, napůl plešatého muže se sklony k tloušťce – podle očitých svědků Jan Kefer prostě neměl na zbytečnosti, jako je zdravá strava, čas. Přežíval na bílém pečivu a solených burácích, kterých měl neustále plné všechny kapsy. Jeho touha vědět a své vědění pak předávat dál byla jeho nejsilnějším životním motorem – obětoval jí nejen zdraví, ale i celé své jmění, majetek své milující ženy (kvůli vydávání svých knih se dokonce neváhal ani zadlužit, jak víme z dochovaných exekučních nařízení) a nakonec i život.
S nástupem nacismu a posilováním vlivu Hitlera byl dr. Jan Kefer na svou žádost přijat společně se svým spolupracovníkem z Universalie Františkem Kabelákem tehdejším prezidentem Edvardem Benešem. S prezidentem hovořili asi 30 minut a nabídli mu pomoc prostřednictvím magie. Prezident za nabídku poděkoval, ale řekl, že už má vlastní plán. Kefer se tak rozhodl jednat na vlastní pěst.
Se svými přáteli vykonal dohromady tři tzv. magické evokace (útoky na astrální tělo, podobné voodoo) na Adolfa Hitlera, které měly odvrátit od českých zemí nebezpečí nacismu. K první mělo dojít v roce 1938 v brdských lesích, k druhé v jisté vile v Mirošovicích a poslední se uskutečnila na jaře roku 1941. Svědci prý tvrdili, že při této poslední evokaci se zjevilo cosi, co mu sdělilo: „Český národ přežije, ale ty za to zaplatíš životem.“
Díky svému dílu a práci se o Jana Kefera i přes jeho relativně nízký věk začali zajímat lidé v příslušných kruzích napříč celou Evropou a Hitler, který byl známý tím, že svůj život řídil právě radami astrologů a různých okultistů, zatoužil zaměstnat českého vědce jako svého dvorního astrologa. Jan Kefner ale pohádkovou nabídku opakovaně odmítal.
Protože nepřestával veřejně vystupovat proti nacismu a pravděpodobně i pro to, že se Němci mohli dozvědět o jeho evokacích, byl Kefer 18. června roku 1941 zatčen gestapem. Poté byl krátce vězněn v pankrácké věznici a později převezen do koncentračního tábora ve Flossenbürgu, který byl pověstný těžkou prací. Němečtí nacisté chtěli údajně Kefera zlomit a přemluvit k práci pro Hitlera. Kefer však své morální zásady nikdy neopustil a za dosud nevyjasněných okolností v táboře zemřel. Jeho syn Reginald říká: „Pro mne je jeho smrt dodnes záhadou. Otec nám psal dopisy z Flossenbürgu, ale o jeho pobytu tam se nezachovaly žádné záznamy. Přitom Němci byli tak důkladní.“ Někteří svědci tvrdili, že zemřel při práci v lomu, jiní popisují, že byl vynesen mrtvý po výslechu. Mezi některými okultisty se dokonce mluví o tom, že se vyplnila slova zjevení při jeho poslední evokaci proti Hitlerovi a měl jej zabít blíže nespecifikovaný zpětný magický náraz – ale úplnou pravdu se už asi nikdy nedozvíme.
Pokud vás zajímá osud sadistického velitele koncentračního tábora Treblinka Kurta Franze, čtěte zde.
