Dorris Miller by se příští rok dožil rovné stovky. Kdyby ovšem nezemřel ještě v průběhu druhé světové války v pouhých 24 letech. Dorie, jak mu přezdívali jeho kamarádi, neměl doma stání, táhlo ho to ven. Začal pracovat jako lodní kuchař, než jej velké dějinné události vrhly přímo do středu pozornosti tehdejšího světa.
Dorris Miller se narodil v neděli 12. října 1919 v texaském městě Waco. To proslavil čtyřicet let předtím Charles Alderton svým dosud populárním drinkem Dr Pepper a o osmdesát let později David Koresh, který spolu s věrnými ovečkami ze sekty Davidiánů spáchal na farmě poblíž tohoto města hromadnou sebevraždu. Daleko slavnější by však mělo být právě díky Dorrisu Millerovi, pocházejícího z místní, na tu dobu nepočetné rodiny (jen čtyři synové). Chodil tu na střední školu, mimochodem první v USA, kde byl ředitelem černoch (dnešní řečí Afroameričan), hrál jako fullback ve středoškolském mužstvu amerického fotbalu a poté se nechal zapsat do armády. Dostal se k námořnictvu a dle své vlastní volby se stal lodním kuchařem.
Takové normální začátky
Po absolvování základního výcviku v roce 1939 byl přidělen na muniční loď USS Pyro s domovskou základnou v západovirginském Norfolku. Začátkem roku 1940 jej převeleli na USS West Virginia, kde si vydobyl obdiv a respekt dvou tisíců členů osádky, když se na této bitevní lodi stal boxérským šampionem v těžké váze. Byl to mohutný pořízek – měřil 190 cm a vážil přes sto kilo.
Jako tehdy většina vojáků tmavé pleti byl i Miller přidělen k čistě pracovním úkolům, hlídková a bojová činnost byla vyhrazena pouze bělochům. Jemu ovšem tento ostentativní projev rasismu nevadil a s hrdostí sloužil na pozici lodního kuchaře.
Po vypuknutí války v Evropě byl poslán na krátkou dělostřeleckou přípravku na lodi USS Nevada (tento výcvik, jak se později ukázalo, sehrál v jeho životě zásadní roli) a v srpnu 1940 se vrátil zpět na West Virginii. Ta se posléze coby součást tichomořské flotily ocitla v havajském vojenském přístavu Pearl Harbor. A právě tam pak Dorris Miller vstoupil do americké historie.
Dorieho schůzka s osudem
Je 7. prosince 1941. V šest hodin ráno Dorie nastupuje do služby a připravuje snídaně pro důstojníky. Pak se přesunuje do podpalubní prádelny, když se rozezní signál poplachu. Jeho bojová pozice byla u protiletecké baterie ve střední části lodi. Ale když vylezl na palubu, zjistil, že byl kanon poničen japonským torpédem. Jeden z důstojníků mu přikázal, aby pomohl odnášet těla zraněných z hlavní paluby. Trénink a zkušenosti fullbacka ve středoškolském fotbalovém mužstvu se tehdy Doriemu velmi hodily a poté co za výbuchů japonských bomb a torpéd zachránil několik svých spolubojovníků, dostal rozkaz odnést z můstku zraněného kapitána lodě, Mervyna S. Benniona (ten však odmítl opustit svou pozici a na následky zranění zemřel).
Chvíli na to už stál Dorie se dvěma dalšími vojáky u protiletadlového kanonu Browning. Jeden z nich vypálil jednu střelu, Miller druhou, ačkoli na těchto zbraních neabsolvoval žádný výcvik. Třetí ze skupiny sřídavě oba kanony nabíjel dalšími střelami.
Miller později popisoval, jaké to bylo, střílet na útočící nepřátelské letouny: „Nebylo to nic těžkého. Prostě jsem zatáhl za spoušť a kanon vystřelil. Sledoval jsem už mnohokrát předtím jiné, jak s tím zacházejí. Myslím, že jsem střílel asi čtvrt hodiny a dostal jsem jednoho z těch Japončíků. Nalétávali přímo na nás.“
Někteří členové osádky lodi tvrdili, že Dorie zřejmě žádný japonský letoun ve skutečnosti nesetřelil, že to spíše byly protiletadlové kanony okolních lodí. Ale i kdyby měli pravdu, Miller se podílel na vytvoření „obranné zdi“ protiletecké palby, která ve výsledku zabránila ještě větším ztrátám, než jaké tehdy Američané v Pearl Harboru utrpěli.
Když japonské letouny zmizely, pomáhal Dorie vytahovat z vody své spolubojovníky, než se jeho domovská USS West Virginia potopila.
Dorieho stopa v historii
Zvěsti o hrdinském počínání Dorrise Millera uprostřed válečné vřavy se po čase dostaly až do vyšších vládních kruhů. 15. prosince 1941, týden po tomto překvapivém japonském útoku, vydalo námořnictvo seznam osob navržených na pochvalu za udatnost v boji. A tento seznam zahrnoval i jednoho nejmenovaného černocha, v originále to bylo tehdy ještě běžné označení „negro“. Ale teprve až o čtvrt roku později, v březnu 1942 americké námořnictvo na podnět NAACP (Národního sdružení pro pokrok barevných lidí) oficiálně uznalo Millerovy statečné činy.
Po potupné lekci v Pearl Harboru potřebovala Amerika povzbuzující zprávy a heroické činy, a právě ty Millerovy byly jedním z exemplárních a vhodných případů.
Demokratický senátor za New York, James Michael Mead, navrhl Millera na Medaili cti, nejvyšší vojenské vyznamenání udělované jménem KOngresu samotným preszidentem USA. Jeho návrh ovšem neprošel. Doris tak dostal ‚pouze‘ druhé nejvyšší vojenské vyznamenání – Námořní kříž.
„Za příkladnou oddanost ve službě a výjimečnou odvahu bez ohledu na vlastní osobní bezpečnost při útoku na flotilu v Pearl Harboru 7. prosince 1941. Po boku kapitána na můstku pomáhal Miller navzdory mohutné nepřátelské palbě a bombardování v záchraně svého smrtelně raněného velitele a poté obsluhoval protiletadlový kanon, než dostal povel opustit můstek.“
Kříž mu na hruď osobně připnul admirál Chester Nimitz, legenda amerického námořnictva, na palubě lodi USS Enterprise 27. května 1942. Při této příležitosti pronesl: „Jsme svědky chvíle, kdy je poprvé takto vysoké vyznamenání v rámci tichomořské flotily uděleno přílušníkovi této rasy a jsem si jist, že v budoucnu budou za podobné hrdinské činy vyznamenáni i další.“
Miller se tak stal prvním černochem, tedy Afroameričanem, vyznamenaným Námořním křížem.
Dorieho odkaz
Dorieho osobní příběh končí smutně, ba přímo tragicky – zemřel v boji na palubě lodi USS Liscome Bay 24. listopadu 1943 v Pacifiku. Tahle nová postavená loď sloužila coby doprovodné plavidlo a na její potopení u břehů ostrova Butaritari stačilo jediné japonské torpédo. V rychle se potápějící lodi tehdy zůstaly a zemřely dvě třetiny osádky.
Ale ve skutečnosti to není konec Dorieho příběhu.
Po jeho hrdinských činech na USS West Virginia a následném vyznamenání provedlo americké námořnictvo velké změny, díky nimž mohli i Afroameričané začít sloužit v bojových pozicích jako běloši. Segragace a předsudky byly na ústupu a černí se v armádě plně integrovali s bílými do společných jednotek.
Mnoho historiků tvrdí, že právě odvážné činy Dorise Millera byly sice možná jen malým, ale tím zásadním krokem, který dal do běhu události, jež později vyústily v mohutná hnutí za lidská práva a rasovou rovnost.
Radek Kovanda
A ještě se podívejte na příběh muže, který šel dobrovolně do koncentráku, aby světu ukázal nacistická zvěrstva.