Před vstupem na nechvalně známou cestu vás upozorní křiklavá cedule s několika vykřičníky. Pak už je jen na vás, jestli se na tuhle „nejnebezpečnější cestu“ Británie vydáte. Pro jistotu aspoň vykročte pravou nohou, ale nečekejte, že zůstane suchá.
„The Broomway“, několik staletí stará cesta vedoucí skrz Severní moře podél anglického pobřeží, spojuje essexskou vesnici Great Wakering s ostrovem Foulness. Kdysi byla „The Broomway“ jedinou možností (krom lodi), jak se na ostrov dostat. Od roku 1922 však dvě pevniny spojuje most.
I tak během několika staletí stačila zrádná cesta vzít život více jak sto osobám. Šedesát šest jich leží pohřbených na místním hřbitově, zbytek se nikdy nenašel. V paměti lokálních obyvatel stále vězí případ tří teenagerů, kteří se v lednu roku 1969 ze stezky nevrátili domů. Těla dvou z nich byla nalezena až o několik měsíců později, třetí je stále pohřešováno.
Proč je pěší stezka tak nebezpečná? Cesta vedoucí po dně moře je schůdná jenom pár hodin za odlivu. Směr značí jen pár dřevěných tyčí – odtud onen název „Broomway“, odkazující na košťata, která kdysi vedla poutníky k cíli. Časté mlhavé počasí snadno zakryje pohled na pevninu i na záchytné tyče a chodec tak jednoduše ztratí pojem o své orientaci, sejde z cesty a během pár chvil ho nečekaně začne obklopovat rostoucí moře.
Přílivová vlna se žene rychleji, než dokáže člověk běžet, a navíc se řítí ze všech stran. Během pár chvil se voda rychle vyšplhá od kotníků až po vaše kolena. V posledních momentech vám nezbyde nic jiného než plavat – ale dokážete snad proplavat proti silnému proudu?
Příliv není jedinou přírodní pastí, která poutníky ohrožuje. Okolí je plné nepředvídatelných pohyblivých písků, jejichž spáry rychle uvězní celého člověka. A nakonec se přidá i nebezpečí stvořené lidstvem. Bomby, spící kdesi pod písky z dob předchozích válek.
Ale i přes všechny možné nástrahy může být procházka po „nejnebezpečnější cestě Británie“ s místním průvodcem krásným zážitkem s neuvěřitelným pohledem na éterické atmosférické „nic“ obklopující vás kolem dokola.
Jan Králík
